Národní knihovna České republiky

  • na webu
  • v katalogu
  • eds katalog
Nacházíte se zde: Úvod O knihovně Základní informace Z historie knihovny Josef Jiří Böhm (1807-1868)

Josef Jiří Böhm (1807-1868)

Josef Böhm, sedmý ředitel pražské hvězdárny, se narodil 27. března 1807 v Rožďalovicich a po studiích v Praze pracoval jako asistent Josefa von Litrowa na vídeňské hvězdárně. Poté pracoval ve hvězdárně v Budapešti, působil v Salcburku a v Innsbrucku jako profesor matematiky a praktické geometrie. V Innsbrucku ho v revolučním roce 1848 zvolili rektorem tamní univerzity, byl rovněž důstojníkem tyrolské domobrany a velitelem studentské legie. Šíři jeho zájmů dokazuje skutečnost, že byl autorem několika prací s hospodářskou tématikou (o využití guána jako hnojiva, o pěstování chmele).

Jeho hlavním zájmem však zůstala astronomie. V roce 1852 v ročence vídeňské akademie věd uveřejnil  výsledky svých pozorování slunečních skvrn a výzkumů rotačních elementů Slunce (Beobachtungen von Sonneflecken und  Bestimmungen den Rotationselemente der Sonne).

Již v roce 1847 vyvinul a popsal svůj vlastní vynález – uranoskop, přístroj sloužící k vyhledávání hvězd na nebi. Na obrázku vlevo je Böhmův návrh uranoskopu z roku 1847, vpravo jeho skutečné provedení - otočný stolní globus hvězdné oblohy v mosazné konstrukci na železném podstavci, o průměru 8 cm a celkové výšce 27,5 cm nese označení  „Prof. Dr. Böhm. / Innsbruck, 1851“.


Zdroj: commons.wikimedia.org/wiki/File:Uranoskop.jpg a www.papilio.cz/auction/58/item/706

V roce 1852 byl povolán jako profesor matematiky a astronomie do Prahy. Již jako ředitel pražské hvězdárny v roce 1855 popsal novou metodu, umožňující současně určit zeměpisnou šířku a azimut. Určil celou řadu meteorologických a astronomických konstant, platných pro Prahu. Výsledky jeho magnetických a meteorologických měření a pozorování byly publikovány v Beobachtungen der Prager Sternwarte (Pozorováních pražské hvězdárny). Roku 1853 byl přijat za mimořádného člena Královské české společnosti nauk a za své balistické studie (Ballistische Versuche und Studien) byl v roce 1862 vyznamenán rytířským řádem Františka Josefa. Kromě toho byl držitelem dalších vyznamenání - saského Albrechtova řádu a dánského řádu Dannebrog.

Böhmovi bývá v různých materiálech (českých i německých) často vyčítáno, že necitlivě rozprodal sbírky Matematického muzea, zrušeného již v roce 1785. Jednalo se hlavně o historické astronomické přístroje (asi 150 položek). Soudobé obvinění dokonce šlo tak daleko, že jeho vinou měla Praha přijít o všechny tychoniana (přístroje, spojované s osobou Tychona de Brahe).Tuto výčitku uvádí také Rudolf Wolf ve svých Dějinách astronomie, vydaných v roce 1877 v Mnichově. Tvrdí tam, že se “v pražské hvězdárně v současné době nachází jen jeden železný kvadrant, který údajně patřil Tychonovi, protože byl před nějakou dobou celý obsah komory v Astronomické věži, bez ohledu na to, že mohla ještě leccos obsahovat, bohužel dán bez jakékoliv prohlídky do dražby.“

Vzhledem k tomu, že Böhm zanechal podrobný popis astronomických přístrojů, které se v klementinské věži zachovaly z minulých dob, se dá dost těžko předpokládat, že by si je byl přitom „neprohlédl“. Toto tvrzení, zastávané též některými českými historiky astronomie, se snažil uvést na pravou míru Böhmův nástupce Karl Hornstein.V ročence „Astronomická, magnetická a meteorologická pozorování v c.k. hvězdárně v Praze“ z roku 1880 se totiž zmiňuje o Strnadově inventáři z roku 1799, podle kterého měly být v oné době v klementinské hvězdárně ještě tři objekty, spojované s Tychonovým jménem (1 sextant, menší sextant a 1 hodiny J. Kleina, ukazující Vesmír dle Braheho představy). Jelikož  je přesně znám soupis přístrojů, nabídnutých do dražby v roce 1852, i těch skutečně prodaných, není dost dobře možné, aby Böhm právě tyto známé přístroje „rozprodal“. Navíc je zde třeba si otevřeně přiznat, že si na špatný stav přístrojového vybavení pražské hvězdárny stěžoval otevřeně již Böhmův předchůdce v úřadu ředitele hvězdárny Karl Kreil. Byly to právě tyto nedostatky ve vybavení pražské hvězdárny, které způsobily, že se od astronomie téměř úplně odvrátil a začal se zabývat zemským magnetismem.

Böhm si jako ředitel pražské hvězdárny a univerzitní profesor získal rovněž nepochybné zásluhy o opravu a rekonstrukci Staroměstského orloje (Beschreibung der alterthümlichen Prager Rathausuhr, 1865). Po požáru radniční věže v roce 1864, kdy byly úplně zničeny sošky apoštolů, se totiž jasně ukázala nutnost obnovy hodinového stroje. Kolem této opravy se rozpoutaly četné spory – tzv. „vojna o orloj“. Jelikož Böhm při této opravě  fungoval jako poradce, „vojna o orloj" vlastně představovala spor hodinářských praktiků, přímo zainteresovaných na opravě, s teoretikem profesorem  Böhmem. Zajímavé je, že na Böhmovu obranu v tomto sporu vystoupil sobotecký hodinář Jan Prokeš, jehož nabídka na opravu orloje byla roku 1864 zamítnuta. Ten v Bohemii 12. ledna 1866 Böhma prohlásil za jediného opravdového znalce orloje.

Stroj byl nakonec opraven továrnou Čeňka Daňka. Brzy se však znovu porouchal a jeho důkladná oprava byla provedena teprve v roce 1865 za primátora Václava Bělského hodináři Janem Holoubem z Karlína a Ludvíkem Hainzem provedena. Orloj byl opatřen novým časoměrem a o půlnoci na 1. ledna 1866 byl slavnostně spuštěn.

Böhm se v této „vojně“ ocitl ve sporu i s Josefem Mánesem, který 1866 dostal mimořádnou zakázku na novou kalendářní desku (Mánesův zvěrokruh je nyní ve sbírkách Městského muzea v Praze). Postava sedmého ředitele pražského Klementina se v této  souvislosti dokonce objevuje na filmovém plátně  - ve filmu Paleta lásky, natočeném podle díla Františka Kožíka. V tomto životopisném filmu o Josefu Mánesovi, natočeném Filmovým studiem Barrandov v roce 1976, představoval ředitele hvězdárny Böhma, proti kterému Mánes obhajoval svou uměleckou koncepci  výzdoby orloje, herec Ota Sklenčka.

Profesor Böhm, který byl přes svá některá pochybění osobností bezesporu úctyhodnou, zemřel dne 26. ledna1868 v Praze a byl pochován na Malostranském hřbitově. Böhmův náhrobek stál původně u ohradní zdi Plzeňské třídy a stálo na něm "Hier ruhet Dr. Josef Georg Böhm, prof. der Astronomie, Direktor der k. k. Sternwarte in Prag, Ritter des Franz-Josef-, des sächs. Albrechts- und dän. Danebrog-Ordens, Besitzer der Tiroler silb. Tapferkeits-Medaille etc., im J Rect.magn. der Universität in Innsbruck etc., gest. 26. Jänner 1868, im 61. Lebensjahre. Frieden seiner Asche!" Při rozšiřování Plzeňské třídy byly jeho ostatky přeneseny do rondelu ve staré části hřbitova blíže biskupa Thuna.

Zdroje:
JIROUDKOVÁ, Marta.
Významné osobnosti pražské hvězdárny na Malostranském hřbitově. starysmichov.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2009020001
FUCHSOVÁ, Kateřina. Významní pedagogové pohřbení
na Malostranském hřbitově. docplayer.cz/68481604-Vyznamni-pedagogove-pohrbeni-na-malostranskem-hrbitove-pamatky-malostranskeho-hrbitova.html

24.03.2022