Národní knihovna České republiky

  • na webu
  • v katalogu
  • eds katalog
Nacházíte se zde: Úvod O knihovně Základní informace Z historie knihovny Jiří Arvéd Smíchovský a Klementinum

Jiří Arvéd Smíchovský a Klementinum

Část druhá
Arvéd: Spolupracovník

Zájem o nevšední intelektuální schopnosti Arvéda Smíchovského projevily už během 1. světové války zpravodajské služby. Arvéd Smíchovský narukoval jako jednoroční dobrovolník v roce 1916/7 do rakouské armády a byl nasazen v Itálii. Zde od své jednotky zběhl, byl zajat a zakrátko angažován jako špion italské zpravodajské služby, pro kterou podle všeho pracoval ještě hluboko ve 30. letech. Po návratu z války a dokončení studií se v rámci zájmu o „vše“ stal postupně členem řady různých politických stran, včetně Národní obce fašistické, v jejímž čele stál bývalý náčelník československého generálního štábu Radola Gajda.

Po okupaci a zřízení protektorátu se Arvéd (podle svých slov, důkazy se nedochovaly) stal terčem vydírání ze strany nacistického režimu a byl vmanévrován do pozice udavače. Zpočátku byl jen řadovým spolupracovníkem, časem dostával i sofistikovanější úkoly – byl pověřen zpracováním studií na téma působení "Maffie" za první republiky apod. Rovněž měl za úkol sledovat a podávat hlášení o tajných spolcích a společnostech, v nichž se sdružovali např. svobodní zednáři či okultisté. Podle svých slov Arvéd Smíchovský za protektorátu nezpůsobil svým jednáním ničí smrt udání, která přišla k jeho rukám naopak odkládal a nepostupoval dále. Poválečný mimořádný lidový soud mu nakonec prokázal udání jediného člověka, kterým byl dirigent a hudební skladatel Rudolf Mandée. Vzhledem k tomu, že Rudolf  Mandée své věznění v koncentračním táboře přežil, mohl tak sám svědčit u soudu a popsat okolnosti svého zatčení z vlastního pohledu. Navíc je tento případ také zřejmě jediným, k němuž lze nalézt pramen přímo z roku 1943, dokazující, že Smíchovský opravdu byl iniciátorem zatčení R. Mandéeho.

Vzhledem ke svému vzdělání a jazykovým schopnostem byla Arvédu Smíchovskému přidělena v roce 1941 kancelář v místnostech Slovanské knihovny v Klementinu. Zde "obýval zasklenou kukaň nad schodištěm před vchodem do studovny Slovanské knihovny, odkud měl okénkem dokonalý přehled o pohybu osob", jak píše ve své vzpomínkové knize dlouholetí pracovník a ředitel Slovanské knihovny Jiří Vacek. Kromě studia a shromažďování vzácných knih, a to i pro "osobní potřeby", se věnoval sledování odborníků na slavistiku z řad pracovníků knihovny. Formálně byl zařazen na pracovní pozici „vědecký pracovník“. Ačkoliv během jeho působení v knihovně (1941-1944) došlo k zatčení několika zaměstnanců, z nichž některá skončila i tragicky, jeho podíl na jejich zatčení se prokázat nepodařilo. Více odpovědnosti za jejich osud měla patrně mj. Arvédova manželka Naděžda Smíchovská-Jastrebová, rovněž zaměstnaná ve Slovanské knihovně, s níž se Arvéd Smíchovský v roce 1943 oženil. Za pravděpodobnou udavačku ji (společně s dr. E. Parchomenkovou) v případě pracovníka Slovanské knihovny dr. Jana Frčka označil ve svém prohlášení z 29. ledna 1946 dr. Oton Berkopec, pracovník Slovanské knihovny.

Arvéd Smíchovský jako nadšený bibliofil ze své pozice využíval neomezený přístup ke knihovním fondům uloženým v tehdejší Zemské a universitní knihovně, které byly v období protektorátu mohutně rozšiřovány nejrůznějšími svozy knih, ať se jednalo o literaturu zakázanou, konfiskovanou nebo jednoduše požadovanou.

Při objemech knih, které byly během protektorátu svezeny do Klementina, nebylo možno vždy pořídit kompletní soupis převzatých fondů – úkol sestavit znovu knihovní fondy postižených institucí i soukromých osob byl později ještě zkomplikován množstvím komunistickým režimem konfiskovaných knihovních fondů.

Přípisem z 3. prosince 1946 požádal jménem Národní a universitní knihovny její ředitel dr. Josef Bečka o přidělení zkonfiskované soukromé knihovny Arvéda Smíchovského. O tomto přidělení se jednalo s tehdejším ministerstvem vnitra a Fondem národní obnovy. Doklad, že celá Smíchovského knihovna byla nakonec skutečně fyzicky předána do Národní a universitní knihovny, chybí.

Identifikaci zabavených knihovních fondů dosud uložených v Národní knihovně se věnoval nedávno ukončený projekt Knihy znovu nalezené, v jehož rámci byly identifikovány rovněž některé knihy ze Smíchovského soukromé knihovny, které byly po válce převzaty do fondu tehdejší Národní a universitní knihovny (dnešní NK ČR).

 

Jiří Arvéd Smíchovský a Klementinum
<< Léta studentská | Stopy v paměti... >>


Použité zdroje:

BERNARDOVÁ, Kristýna. Nacismus versus okultismus v protektorátu: osudy Jiřího Arvéda Smíchovského a Jana Kefera. Vydání první. Praha: Academia, 2021. 225 stran. ISBN 978-80-200-3127-3.

NAKONEČNÝ, Milan. Novodobý český hermetismus. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Eminent, 2009. 362 s. ISBN 978-80-7281-327-8.

Projekt Knihy znovu nalezené www.knihyznovunalezene.eu

Utajené příběhy českých dějin 3 (dokument 2018) - zoom.iprima.cz/porady/utajene-pribehy-ceskych-dejin/k-cemu-potrebovalo-gestapo-ceskeho-maga

VACEK, Jiří. Slovanská knihovna - můj osud: mozaika vzpomínek. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky - Slovanská knihovna, 2016. s. 46-47.

Foto: Archiv NK ČR, kramerius.nkp.cz, www.knihyznovunalezene.eu

22.10.2022
E-zpravodaj Facebook Twitter Instagram Youtube