Národní knihovna České republiky

  • na webu
  • v katalogu
  • eds katalog
Nacházíte se zde: Úvod O knihovně Základní informace Z historie knihovny Na základě usnesení vlády z 27. ledna 1939 pensionováni...

Na základě usnesení vlády z 27. ledna 1939 pensionováni...

Na konci ledna 1939 přijala vláda tzv. druhé republiky opatření, které se týkalo státních zaměstnanců židovského původu. Starší ročníky státních zaměstnanců byly okamžitě poslány do důchodu, střední ročníky na dovolenou s tzv. čekatelným a mladší generace židovských státních zaměstnanců přeložena na místa, kde nemohla přijít do styku s veřejností. Propouštělo se nejen v úřadech, ale také na univerzitách a v univerzitních knihovnách.

Z Národní a universitní knihovny v Praze byli na "trvalý odpočinek" posláni JUDr. a PhDr. Felix Weltsch, rada archivní a knihovní služby, a PhDr. Eliška Adlerová, vrchní komisařka archivní a knihovní služby. Za touto krátkou větou se skrývá nejen ztráta zaměstnání, ale i následné ohrožení samotné existence.


Výroční zpráva Národní a universitní knihovny v Praze, 1939, s. 4. (výřez)
Zdroj: Archiv Národní knihovny ČR, fond Výroční zprávy 1870-2021


Felix Weltsch (18841964), který byl v tehdejší c. k. Veřejné a universitní knihovně v Praze zaměstnán už od roku 1910, patřil k nejbližším přátelům Franze Kafky (Pražský kruh). Z bezvýchodné situace v Česko-Slovensku se mu podařilo emigrovat do tehdejší Palestiny pod britskou správou. Manželé Weltschovi odjeli společně s manžely Brodovými z Wilsonova nádraží v Praze 14. března 1939 v 11 hodin večer posledním vlakem, který svobodně opustil Československo. V té době už byl prezident Hácha u Hitlera v Berlíně. Vlak dorazil nad ránem do Moravské Ostravy.

Max Brod na to vzpomínal takto:

„Vstávat: ranní umývání, oblékání. Vlak zastavil v Ostravě. Vystoupil jsem se ženou ze spacího vozu, ten měl zůstat v pohraniční stanici; ještě zcela rozespalý kráčím podél vlaku k rezervovaným místům v obyčejném vagonu. Když se šplhám po schůdcích do svého oddělení, vyjde z vagonu chlapec, jakási odrůda skauta. Na paži má hakenkrajclerskou pásku. Ti si zas hrají na inspektory, pomyslel jsem si… Pak prošli čeští celníci a vůbec nic neprohlíželi. V Praze jsme museli celé týdny zaznamenávat do nesmírně důkladných seznamů každou majetkovou maličkost, kterou jsme si chtěli vzít s sebou. Teď si celní úředníci ničeho nevšímali. ‚Dál, dál,‘ volali a na nikoho a na nic se ani nepodívali. I tato neobvyklá úřední liberálnost nemalou měrou přispěla k naší záchraně. Za několik minut se vlak syčivě rozjel, po několika dalších minutách opustil české, teď už Němci obsazené území a uháněl svobodným Polskem.“

Společnost cestovala vlakem přes Halič do Rumunska a odtud z přístavu Constanța, kde se 17. března nalodila na Besarabii, přes Dardanely a Pireus podél jižního pobřeží Kréty do Tel Avivu. Felix Weltsch našel nový domov i práci v Jeruzalémě, kde pracoval jako knihovník v univerzitní knihovně a věnoval se vědecké a spisovatelské činnosti.

 

Eliška Adlerová (18961942) nastoupila do Veřejné a universitní knihovny v Praze v dubnu 1921, o rok později už byla asistentkou. Na pozici komisařky archivní a knihovní služby byla jmenována v roce 1929, a v roce 1935 povýšila na vrchní komisařku.

Marie Elise, jak je uvedena v matrice narozených pražské židovské náboženské obce, byla dcerou básníka, dramatika a překladatele JUDr. Friedricha Adlera (18571938), který byl krátce považován za Goethova nástupce. Dobový vkus se však změnil a Friedrich Adler zůstal zapomenut. Za první republiky pracoval jako tlumočník poslanecké sněmovny a poradce ministra školství a kultury pro záležitosti německé literatury a divadla. Překládal do němčiny díla Vrchlického i operní libreta (např. Prodanou nevěstu). Také jeho manželka Regina (roz. Veselá) byla literárně činná a rovněž překládala z francouzštiny, italštiny a češtiny. Friedrich Adler se svými dcerami Marií Elisou a Gertrudou (18971942) spolupracoval s jedním pražským loutkovým divadlem, pro něž nastudovali a zpracovávali některé hry, vysílané též v rozhlase. Mladší dcera Adlerových, Gertruda, se v roce 1925 provdala za MUDr. Oskara Adlera z Karlových Varů, který však již v roce 1936 zemřel, a Gertruda se vrátila do Prahy k rodičům. V té době byl její otec Friedrich vážně nemocen a odkázán na její ošetřovatelskou péči. Poté co Friedrich Adler 2. února 1938 zemřel, dostala se Regina Adlerová s dcerami do nelehké finanční situace, dále ztížené ztrátou zaměstnání Marie Elisy začátkem roku 1939.

Regina Adlerová s dcerami Marií Elisou a Gertrudou nastoupily 12. února do transportu X z Prahy do Terezína. Regina Adlerová zahynula 12. června 1943 v Terezíně. Její dcery Marie Elisa Adlerová a Gertruda Adlerová byly z Terezína odvezeny 28. dubna 1942 transportem Ar do polského tábora Zamość. O jejich dalších osudech není nic známo, konce války se nedožily.

Publikační činnost
ADLEROVÁ, Eliška. Z dějin titulního listu. Ročenka československých knihtiskařů 18, 1935, s. 13-39 [recenzováno v Lidových novinách 6. 5. 1935, s. 6]
ADLEROVÁ, Eliška. Několik umělecko-historických poznámek o výstavě francouzské ilustrované knihy v pražské Národní a universitní knihovně. Praha: [s.n.], 1938. 16 s.

 

Použité zdroje:
[Felix Weltsch]
BROD, Max. Život plný bojů: autobiografie. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1966. s. 262-268.
HRUBÝ, Dan. Cesta Pražským kruhem. V Praze: XYZ, 2009. s 27-28. 
Weltsch, Felix, 1884-1964 In: Slovník českých knihovníků [online]. Sdružení knihoven ČR [cit. 2022-01-24]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000107&local_base=SCK.

[Eliška Adlerová]
HRUBÝ, Dan. Cesta Pražským kruhem. V Praze: XYZ, 2009. s 15. 
Adlerová, Eliška, 1896- In: Slovník českých knihovníků [online]. Sdružení knihoven ČR [cit. 2022-01-24]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000927&local_base=SCK.
Marie Elise Adler PhD. In: Geni [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné z: https://www.geni.com/people/Marie-Adler-PhD/6000000030205300168

25.01.2023
E-zpravodaj Facebook Twitter Instagram Youtube