Národní knihovna České republiky

  • na webu
  • v katalogu
  • eds katalog
Nacházíte se zde: Úvod O knihovně Kultura a odborné akce Výstavy v Klementinu Exponát měsíce - únor 2023

Exponát měsíce - únor 2023

15. 2. - 7. 3. 2023 Předsálí Všeobecné studovny, přízemí (vchod A), po-so: 9.00-19.00 (v provozní době NK)
Vstupné 20 Kč (čtenáři NK ČR zdarma)

Česká bible hlaholská (též Vyšebrodská bible)
Čechy (Praha), 1416, NK Praha XVII A 1, fol. 23v-24r

Pergamenový rukopis psaný starou češtinou v hranaté (chorvatské) hlaholici pochází ze Slovanského (Emauzského) kláštera, který roku 1347 založil Karel IV. pro chorvatské benediktiny, kteří pro římskou liturgii užívali slovanský jazyk psaný hlaholským písmem.

Rukopisná památka představuje druhý díl původně čtyřsvazkového souboru, jenž obsahoval staročeský překlad bible. Součástí celku byly kromě knih Starého a Nového zákona také předmluvy sv. Jeronýma k jednotlivým biblickým knihám a výklad hebrejských a aramejských biblických jmen. (Tyto části jsou doloženy pouze deseti menšími rukopisnými zlomky.) Hlaholský opis celé staročeské bible byl přepsán z latinky a nebyl primárně určen k liturgickým úkonům, ale ke vzdělávací četbě mnichů Slovanského kláštera v Praze podobně jako dochované fragmenty staročeské hlaholské verze Zlaté legendy Jakuba de Voragine a knihy Comestor Petra de Troyes.

Dochovaný svazek obsahuje hlaholský opis starozákonních textů od knihy Paralipomenon po Žaltář ve II. redakci staročeského biblického překladu. Po dokončení byl text rukopisu ještě korigován a na některých místech v něm byly označeny délky samohlásek. Významné údaje o původu rukopisu lze najít rovněž v hlaholském kolofónu, který zmiňuje, že památka byla dokončena ve skriptoriu kláštera Na Slovanech za opata Kříže roku 1416 a že byla opsána českými mnichy. Tento údaj rovněž potvrzuje, že v té době ještě v klášteře působili i benediktini chorvatského původu, kteří Prahu definitivně opustili na počátku husitských válek.

Rukopis byl společně s ostatními hlaholskými rukopisy uložen v klášterní knihovně a od roku 1541 byl uložen v zástavě na radnici Nového Města pražského. Později se stal součástí Kreizensteinské knihovny, krátce byl uložen v klášterní knihovně ve Vyšším Brodě a roku 1791 byl darován do sbírek pražského Klementina. Jako první na tuto památku upozornili F. M. Pelcl v monografii o Karlu IV. (1780–1781) a J. Dobrovský (1782). Edičně text v transliteraci do latinky zpřístupnila L. Pacnerová (2000).

Rukopis si můžete prolistovat v digitální knihovně Manuscriptorium >>

15.02.2023
E-zpravodaj Facebook Twitter Instagram Youtube