Národní knihovna České republiky

  • na webu
  • v katalogu
  • eds katalog
Nacházíte se zde: Úvod Služby Důležité odkazy Studovny Archiv Národní knihovny ČR

Archiv Národní knihovny ČR

UMÍSTĚNÍ Centrální depozitář v Hostivaři
TELEFON 281 013 + linka 315 (provolba), 221 663 578
FAX 281 013 107
E-MAIL Katerina.Hekrdlova@nkp.cz
PROVOZNÍ DOBA pondělí - pátek: 9.00 - 16.00 (po předchozí telefonické či e-mailové domluvě)
CHARAKTERISTIKA

Archiv Národní knihovny přejímá do archivní péče a uchovává archiválie vzniklé z úřední a odborné činnosti Národní knihovny (včetně jejích předchůdců), jejího vedení a všech jejích organizačních složek, společenských organizací působících v NK a bývalých významných pracovníků knihovny. Dále jsou v archivu uložené fondy jiných institucí, osobní fondy různých významných osobností a sbírky. Tyto archiválie byly buď odevzdány do ANK, nebo vytříděny při pořádání písemností NK a jejích předchůdců.
Fondy a sbírky ANK jsou odborně zpracovávány (tříděny, pořádány, inventarizovány a katalogizovány), jsou k nim vyhotovovány archivní pomůcky a jejich studium je umožněno v badatelně za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a badatelským řádem.

Archivní fondy knihovny
Archivní fondy jiných institucí
Sbírky
Rodinné archivy
Osobní fondy

Novokarolinská knihovna Praha 1656–[1777]
Fond obsahuje torzo spisů původní registratury, uložené v jednom kartonu. Nejvýznamnější část tvoří písemnosti o nárůstu knižního fondu dary (Šternberská knihovna, odkaz Jana Františka Löwa z Erlsfeldu a Jana Nepomuka Michaela Dörffelmayera), nákupem a přidělením knih z cenzurní komise. Další písemnosti se zabývají zpracováním fondu (návrh na uspořádání a katalogizaci, vytřídění duplikátů) a personálními záležitostmi. Kromě toho se zde nalézá popis nové karolinské knihovny z roku 1746, katalog lékařských knih z roku 1776 a katalog teologických knih, sestavený pravděpodobně knihovníkem Mendem před rokem 1777. Fond je zpracován a zpřístupněn inventářem a lístkovým katalogem.

Veřejná a universitní knihovna Praha (1522)1777–1918(1919)
Na návrh Františka Josefa hraběte Kinského rozhodla císařovna Marie Terezie dekretem z 25. ledna 1777 zřídit v Praze univerzitní knihovnu sloučením čtyř dosud samostatných knihovních celků, z nichž každý prošel svým vlastním vývojem, jak v oblasti vzniku fondů, tak i jejich zpracovávání a různil se i účel, jemuž sloužily. Byly to Klementinská jezuitská knihovna (jejíž součástí byla i Stará karolinská knihovna), knihovny zrušených jezuitských kolejí a rezidencí, Nová karolinská knihovna, uložená v Karolinu, a knihovny Kinských (rodová, osobní a vojenská). Instituce byla pojmenována c.k. Universitní knihovna v Praze (tento název platil až do roku 1887, kdy byl změnen na c.k. Veřejná a universitní knihovna). Jejím prvním ředitelem se stal František Josef Kinský, který byl v polovině roku 1778 vystřídán dosavadním ředitelem Studijní dvorské komise ve Vídni hrabětem Věžníkem. V roce 1780 nastoupil do knihovny jako kustod Karel Rafael Ungar. Po zániku ředitelské funkce v roce 1784 byly její pravomoci přeneseny na kustoda, který nadále jako bibliotékář stojí v čele knihovny.
Fond tvoří 138 úředních knih, 12 podacích protokolů, 10 indexů, 1 kartotéka, 3 speciální desky, 1 speciální krabice a 105 kartonů písemného materiálu. Knihy fondu Veřejná a universitní knihovna byly roztříděny do dvou skupin, bez ohledu na manipulační období spisů. První skupinu tvoří úřední knihy a indexy. Zde jsou zařazeny kopiáře a indexy k nim, účetní knihy a indexy k nim a evidenční knihy a indexy. Druhou skupinu tvoří podací protokoly.
Spisový materiál fondu je rozdělen na číslované a nečíslované spisy. Vytříděné spisy označené čísly jsou rozdělené v prvním manipulačním období od roku (1769)1778 do 1826 podle původního číslování do čtyř skupin: Dvorské dekrety a intimáty a nařízení zemského gubernia; Dodatky – Supplementa; Nařízení Dvorské komise pro rušení klášterů a nařízení a korespondence s guberniem a dalšími úřady týkající se zrušených klášterů; Korespondence s krajskými, pražským fiskálním, Knižním revizním a jinými úřady.
Ve druhém manipulačním období od roku 1827 do 1918(1919) jsou číslované spisy řazeny podle čísel podacích protokolů, které zároveň umožňují orientaci v nich. Aby bylo možné sledovat rámcově nárůst činnosti i různorodost agendy knihovny, je vypracován u každého desátého ročníku stručný obsah charakteristických spisů.
Nečíslované spisy obou manipulačních řad jsou rozdělené do věcných skupin seřazených abecedně, některé jsou ještě dále členěny a zařazeny do věcných podskupin. Uvnitř těchto skupin a podskupin je řazení chronologické. Na začátek věcných skupin jsou zařazeny osobní spisy vedoucích a zaměstnanců knihovny.
Do věcných skupin jsou začleněny jako skupina Kláštery i písemnosti týkající se klášterů zrušených Josefem II. v roce 1782.
Písemnosti fondu představují základní a nezastupitelný pramen především pro dějiny univerzitní knihovny od jejího založení v roce 1777 až do roku 1918, respektive do první poloviny roku 1919, pro dějiny knihovnictví v Čechách a zároveň poskytují i celou řadu informací o rozvoji vzdělanosti a pro obecné české kulturní dějiny.
Dvorské dekrety a intimáty a nařízení gubernia poskytují informace o správě a organizaci knihovny. Další archivní materiál umožňuje všímat si získávání prostoru k uložení knih, obytných místností pro zaměstnance, pracovišť, kanceláří, čítáren, jejich vybavení, oprav, adaptace a zabezpečení budov i návrhů na stavbu nové funkční budovy pro knihovnu začátkem 20. stol., protipožární opatření apod. Nalézají se zde záznamy o nákupu knih z přidělených státních financí a dotací i úroků z kapitálu knihovny, o nadacích, darech, odkazech, povinných výtiscích a získaných pozůstalostech, které poskytují dostatek informací o trvalém nárůstu knižního fondu i o jeho obsahu, jiné o ukládání, stavění a opravách knih apod. Bohatě je zastoupena i problematika dublet, výběru, vypracovávání různých seznamů a katalogů, někdy i s uvedením ceny i aukcí a jejich výsledku. Písemnosti o odborném zpracovávání knih a jeho postupném zdokonalování umožňují postihnout i vývoj knihovnických prací, nových metod a způsobů práce knihovníků v průběhu více než dvou století.
Výkazy o růstu počtu čtenářů dokládají kulturní rozvoj české společnosti a to pražské i mimopražské (zásilková služba) a umožňují sledovat i obory jejích zájmů. Rozsáhlá výměnná a zásilková služba knih s knihovnami různých měst monarchie i zahraničí dovoluje všímat si i vzájemného kulturního působení knihoven mezi sebou. Ve fondu nalezneme i doklady o budování astronomické observatoře v Klementinu, o astronomech a astronomických hodinářích.
Od devatenáctého století lze sledovat v písemnostech též nárůst spolupráce s jinými knihovnami v Čechách a od druhé poloviny 19. století i spolupráci se zahraničními knihovnami a různými kulturními institucemi v Evropě, Americe a jinde.
Řada pracovníků knihovny byla též významnými veřejnými činiteli a univerzitními profesory v Praze, Olomouci, Lvově či Štýrském Hradci (Karel Rafael Ungar, Antonín Spirk, Pavel Josef Šafařík, Ignác Jan Hanuš, Jan Peisker, Josef Eisenmeyer aj.). Z jejich činnosti se mnohdy zachoval v písemnostech knihovny nejeden doklad, který může obohatit i české obecné a kulturní dějiny a dějiny příslušných institucí a vědeckých společností (Karlovy univerzity, Královské české společnosti nauk, Akademie věd ČR aj.).
Obsáhlou a na informace bohatou část fondu tvoří písemnosti o rušení klášterů po roce 1782, o přejímání jejich knih a archivního materiálu do univerzitní knihovny.
Fond je zpřístupněn inventářem, k číslovaným spisům do roku 1826 a nečíslovaným spisům rozděleným do věcných skupin je navíc vypracovaný podrobný lístkový katalog jednotlivých spisů.


Národní a universitní knihovna v Praze (1916)1918–1958(1959)
Po vzniku samostatného Československa byla knihovna (tehdy ještě s názvem Veřejná a universitní knihovna) převzata Národním výborem československým. Jejím řídícím orgánem se stalo ministerstvo školství a národní osvěty. K přejmenování na Národní a universitní knihovnu došlo v roce 1935 v souvislosti se získáním práva povinného (konzervačního) výtisku z celého Československa, které zdůraznilo její poslání jako národní bibliografické ústředny.
Fond obsahuje archiválie z let (1916)1918–1958(1959). Je rozdělen na dvě manipulační období. Spisy z období 1918–1946 jsou uspořádány podle let a řazeny podle čísel jednacích. Zpřístupněny jsou lístkovým věcným rejstříkem vypracovaným v původní registratuře Národní a universitní knihovny. Nečíslované spisy s datací jsou řazeny k jednotlivým ročníkům do skupiny Různé, spisy bez č. j. i datace jsou jako Různé řazeny na konec fondu. Spisy z období 1947–1958 budou roztříděny do věcných skupin (např. ochrana fondů, bibliografická činnost, mezinárodní vztahy, výstavní činnost, přestavba knihovny, konfiskace německých a kolaborantských knihoven, svozy a distribuce). Některé spisy z let 1918–1945 jsou sepsány v Seznamu spisů Národní a universitní knihovny z roku 1975. Kromě spisů patří do fondu též úřední, účetní a pomocné knihy z vlastní činnosti knihovny.


Státní knihovna ČSR Praha (1954)1958–1990
Státní knihovna ČSR vznikla jako nová samostatná organizace v roce 1958 sloučením několika knihoven.
Fond zahrnuje materiály k dějinám knihovny, metodické činnosti (ústřední knihovna jednotné soustavy knihoven), mezinárodní spolupráci, bibliografické činnosti, výstavní a kulturně-osvětové činnosti, nárůstu fondů a jejich ochraně a umístění, ideologické očistě knihoven po roce 1968, povolování vývozu knih do zahraničí, ke koncepcím novostaveb knihovny ap. Fond není uzavřený, průběžně probíhá přebírání dalších materiálů za celé období. V současné době jsou materiály roztříděny podle organizační struktury a postupně pořádány. Prozatímní orientaci umožňuje lístková kartotéka a předávací protokoly, k uspořádaným částem jsou vypracovány prozatímní inventární seznamy a lístkové katalogy.
Kromě spisů patří do fondu též úřední, účetní a pomocné knihy z vlastní činnosti knihovny.


Národní knihovna ČR Praha (1985)1990–
Zatím poslední etapa vývoje knihovny začala v roce 1990. V březnu 1990 bylo dosaženo změny názvu instituce na Národní knihovna v Praze a v roce 1995 na Národní knihovna České republiky, což vystihuje přesněji její působnost. Fond je neuzavřený, to znamená, že do něho neustále plynou další písemnosti. Bude postupně budován na základě spisového plánu.


Katalogy a kartotéky [1829]–
Fond zahrnuje některé katalogy a kartotéky Veřejné a universitní knihovny, Národní a universitní knihovny, Státní knihovny ČSR a jiných institucí, jejichž knižní fond v minulosti převzaly. V současné době se jedná o svazkový katalog jmenný, katalog inkunábulí, lístkový katalog tisků Pražské lobkowiczké knihovny, katalog starých tisků, soustavný katalog heslový, katalog rukopisů, Truhlářův lístkový katalog rukopisů včetně osobního, místního a věcného rejstříku, kontrolní lístkový katalog oddělení I.–XII., speciální katalog Libri bohemici, soupis prvotisků knihovny augustiniánského kláštera u sv. Tomáše v Praze, katalog knihovny německého gymnázia v Praze Na Příkopě a další. Fond je průběžně doplňován a zpřístupňován lístkovým katalogem.


Kinský František Josef – ředitel VUK (1739)1766–1793(1828)
Hrabě František Josef Kinský (*1739, †1805) byl prvním ředitelem c. k. Universitní knihovny v Praze; jmenován byl Marií Terezií v roce 1777. O rok později však požádal v důsledku válečných událostí a svého jmenování ředitelem vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě o své uvolnění z funkce ředitele knihovny. I během svého krátkého působení položil Kinský pevné základy pro další rozvoj knihovny. Pravděpodobně po Kinského smrti byly odevzdány do knihovny písemnosti týkající se jeho působení ve funkci ředitele. Protože některé písemnosti byly svázány ve složce, jsou ve fondu i osobní spisy Kinského, týkající se jiných záležitostí, a opisy listin o peněžních odkazech pro knihovnu ze 16. a 17. století. Fond tvoří jeden karton, v němž jsou spisy uloženy ve věcných skupinách: Osobní (1739)1766–1787(1828), Knihovna 1776–[1781], Univerzita 1775–[1781] a Obaly [1781]–1793; v nich jsou uloženy chronologicky. Písemnosti se týkají počátků univerzitní knihovny, zajišťování potřebných prostor, financí, vybavení ap., dále české vědy, univerzity, sociálních otázek (zajímavý je návrh řešení sociální otázky žebráků v Praze) a vojenského školství (návrh na zřízení vojenské kadetní školy v Praze). K fondu byl pořízen inventář a lístkový katalog.


Mapy a plány [1782]–
Fond obsahuje plány Klementina a jiných budov patřících knihovně, technickou dokumentaci Machoňovy přestavby Klementina, návrhy na novostavbu knihovny a technické výkresy interiérového zařízení. Roztříděno, nezpracováno.


Osobní spisy [1920]–1998
Osobní spisy bývalých zaměstnanců knihovny. Kartotéky uchazečů o místo v knihovně, zaměstnanců, platových postupů a korespondence v personálních záležitostech. K části fondu jsou pořízeny soupisy zaměstnanců. Spisy jsou řazeny abecedně. Ke kartotékám je vypracován lístkový katalog. Přístupnost tohoto fondu je omezena v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.


Výroční zprávy 1870–
Od prvních let existence knihovny se zasílaly nadřízeným úřadům finanční výroční zprávy a později i roční zprávy o činnosti knihovny. První dochovaná výroční zpráva o práci knihovny pochází z roku 1783. Zpočátku byly zprávy jen dvoustránkové. Od roku 1815 byla stanovena jejich závazná forma i obsah. Během dalších desetiletí se jejich rozsah rozšiřoval a obsah prohluboval a upřesňoval. Od roku 1870 byly výroční zprávy, vždy několik ročníků, svázány ve svazky.
Tento fond obsahuje zásadní záznamy o činnosti a provozu knihovny (činnost jednotlivých oddělení, přírůstky, úbytky, revize, stav fondu, čtenáři, stavební úpravy ap.) a o personálních záležitostech (pracovní a platové zařazení pracovníků, v některých ročnících i jmenovitě, publikační činnost, dovolená, nemocnost), na konci zpráv bývá zařazen seznam nařízení o knihovně a pokyny pro práci knihovny. Fond se průběžně doplňuje a je k němu vyhotoven inventář.



Archiv města Tábor 1551–1667

Torzo dokumentů z městské registratury obsahující soudní a právní dokumenty (spory, rozsudky, poslední vůle) a dva spisy týkající se obecně městských záležitostí (kontribuce, obnovení konšelů). Fond je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář. (Vlastní registratura městského úřadu Tábor je uložena ve Státním okresním archivu v Táboře ve fondu Archiv města Tábor 1406–1945(1955)).


Cech kožešníků Enns, Rakousko 1614–1836
Fond poskytuje řadu závažných informací pro dějiny cechů kožešníků v Ennsu a v dalších hornorakouských městech i pro vývoj cechovního zřízení obecně. Kromě běžné korespondence týkající se přijímání tovaryšů a jejich povinné praxe, plných mocí a dobrých zdání, různých osvědčení a potvrzení, kvitancí a podobných písemností obsahuje fond zásadní dokumenty týkající se nejen cechu kožešníků v Ennsu a Steyru, totiž kožešnické řády nebo jejich opisy (např. žádost o konfirmaci řádu z roku 1487, opis cechovního řádu z roku 1609), ale i kožešnických cechů v celém Rakousku (opis patentu z roku 1718 rozšiřujícího dosavadní rakouské kožešnické řády). Ve fondu lze nalézt i písemnosti týkající se úzké spolupráce s kožešníky ze sedmi zmíněných hornorakouských i jiných rakouských měst, obchodních spojení s řezníky, jircháři i soukeníky, např. i z Bratislavy, účasti na trzích, cen výrobků, různých sporů, jež mezi sebou měli jednotliví členové cechů, ale i mezi cechy různých měst. Za povšimnutí stojí i záznamy a informace ze společných shromáždění např. všech kožešníků z „Rakous nad Enží“, různé dohody a smlouvy apod. Pro dějiny školství a odborné výuky stojí za zmínku dochované otázky ke zkouškám pro přijetí tovaryšů do cechů a několik vysvědčení tovaryšů. V oblasti učňovské výuky a praxe spolupracovali kožešníci v Ennsu i s kožešnickými mistry v Kaplici v Čechách. Dochovaná roční vyúčtování cechu dovolují nahlédnout i do sociální situace kožešníků v Ennsu a to prostřednictvím záznamů o poskytování podpor chudým kožešnickým mistrům aj. Fond je uložen v jednom kartonu a je zpřístupněn inventářem.


Cenzor a revizor židovských knih, tisků a rukopisů Praha 1700–1843
Vrchní cenzurní dohled příslušel arcibiskupské konzistoři. Krátce po příchodu jezuitů do Čech jim bylo svěřeno vlastní vykonávání cenzury, tedy i cenzura židovských knih. „Královský revizor a arcibiskupský cenzor“ jako člen jezuitského řádu sídlil v Klementinu. Posledním cenzorem židovských knih a rukopisů se stal laik, zaměstnanec knihovny Karel Fischer (*1757, †1844). Ze spisů z jeho činnosti byla vytříděna i část spisů židovské cenzury. Fond obsahuje dva kartony písemností z let 1700–1842 a 6 deníků z let 1834–1843. Ve fondu se nalézají německé spisy cenzorů, hebrejské texty, které cenzoři ze své funkce překládali nebo které jim byly zaslány, a různé hebrejské a německé poznámky a soupisy slov k připravovaným slovníkům a gramatikám. Nalezneme zde zmínky o různých židovských zvycích, náboženských obřadech, svatební a kupní smlouvy, závěti a nápisy na náhrobcích ap. Dále jsou zde informace o hospodářských poměrech, obchodních jednáních, rozmístění židovských komunit a jejich představitelů. Fond poskytuje i údaje o židovských spisovatelích a židovských knihovnách. Jsou tu uloženy i židovské písně, básně, modlitby a přísloví. Fond je zpřístupněn inventářem, k německy psaným písemnostem je vypracován lístkový katalog.


Československo–švédská společnost Praha 1929–1939
Československo-švédská společnost byla založena koncem roku 1929. Jejím úkolem bylo pěstovat a prohlubovat vzájemné vztahy mezi Československem a Švédskem „zejména v oblasti vědecké, literární, umělecké, turistické a národohospodářské“. Fond obsahuje dokumenty z let 1929 – 1939, které jsou uloženy ve 3 kartonech. Obsahuje účetní písemnosti společnosti, korespondenci, stanovy, razítko aj.
Fond je zpřístupněn inventářem.


Československý ústav bibliografický při VUK Praha 1919–1925
Usnesením rady Ministerstva školství a národní osvěty z 27. března 1919 byl zřízen Československý ústav bibliografický (ČSÚB) při Veřejné a universitní knihovně. Jako státní ústav převzal všechny sbírky, zásoby a zařízení do té doby existujícího Českého ústavu bibliografického Svazu osvětového v Praze. V čele ústavu stál státní úředník s titulem tajemník, který byl dosazován ministerstvem a jemu podřízen. Přestože byl ČSÚB samostatný, všechna jeho písemná podání na ministerstvo měla procházet rukama správce Veřejné a universitní knihovny, který k nim mohl připojit svoje úřední připomínky a zároveň přijímal všechny přípisy a výnosy nadřízených úřadů pro ČSÚB.
Fond obsahuje tři úřední a jednu pomocnou knihu a jeden karton se spisovým materiálem. Spisy jsou řazeny chronologicky a podle čísel jednacích. Obsahují především korespondenci se zahraničními institucemi o výměně bibliografických publikací. Dále je zde kronika ČSÚB (1920–1925), sešit objednávek publikací (1919–1924), sešit příjmů a výdajů (1921–1925) a jednací protokol z let 1924–1925. K fondu je vyhotoven inventář a lístkový katalog.


Ilumináti [1782]
Fond tvoří jedna kniha tajné společnosti iluminátů. Podává plastický obraz o nejmenované lóži, její organizaci, náplni práce, návodných formulářích, administraci, rituálech, přijímání a zkouškách noviců i dalších členů. K fondu je vyhotovený inventář.


Kapucíni – provincialát Praha 1831–1922
Jeden karton s torzem spisů týkajících se misií řádových bratrů, reformy řádu, účetnictví a personálních záležitostí (vysvědčení). Fond je zpřístupněn inventářem.


Kapucíni Žatec 1846–1888
Čtyři účetní knihy kláštera a pověřovací písemnosti pražského provinciála pro obsazení míst v klášteře. Fond je zpřístupněn inventářem.


Královská česká společnost nauk Praha 1820–1845
Na činnost Soukromé společnosti nauk (založené 1770, veřejné od 1784) navázala v roce 1790 Královská česká společnost nauk. Pokračovala ve vydávání odborného časopisu a své působení rozšířila o přednášky a organizování vědecké činnosti.
Fond tvoří jeden karton písemností, které zůstaly u jednotlivých členů společnosti – zaměstnanců knihovny (K. R. Ungar, A. Špirk), ale i jiných (F. Palacký). Jedná se o jeden karton archiválií převážně finanční povahy (kapitál společnosti, roční vyúčtování, distribuce schematismů a jejich proplácení). K fondu je vypracován lístkový katalog. (Větší část písemností je uložena v Archivu Akademie věd ČR, fond Královská česká společnost nauk (1766)1784–1952(1953).)


Ministerstvo průmyslu a práce Brusel, Belgie 1920–1922
Jeden karton obsahující tiskopisy, náborové plakáty a stanovy Národního krizového fondu, Vládní burzy práce, Fondu obecné nezaměstnanosti, Úřadu práce a Vládní pokladny pojištění proti nezaměstnanosti. Fond je zpřístupněný prozatímním inventárním seznamem.


Obchodní a živnostenská komora Praha 1896–1923
V Rakousku bylo zákonem z roku 1850 zavedeno 60 živnostenských komor. V českých zemích to byly komory v Praze, Liberci, Chebu, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Opavě. Jejich úkolem bylo podávat státním a zemským úřadům na základě jejich žádostí i z vlastní iniciativy zprávy, návrhy a názory o potřebách obchodu, živností a stavu dopravních prostředků i dobrozdání, posudky a připomínky k zákonům o organizaci veřejných ústavů pro povzbuzení obchodu a živností ap.
Fond obsahuje jen nepatrné torzo účetních knih pražské komory. Zpřístupněn inventářem a lístkovým katalogem.


Ředitelství státních lesů Kácov 1942–1944
Fond tvoří sedm účetních knih příjmů a výdajů Lesního úřadu Černé Budy nad Sázavou a lesního statku Vysoká lhota. K fondu je zhotovený prozatímní inventární seznam.


Společnost Jaroslava Vrchlického Praha 1887–1940
Ustavující valná hromada společnosti se konala 4. června 1913 za předsednictví dr. Josefa Thomayera. Byly zvoleny dva odbory – literární, kterému předsedal Alois Jirásek, a muzejní a propagační, v jehož čele stál F. A. Šubrt. Cílem společnosti bylo šířit znalost Vrchlického děl doma i v zahraničí, zřídit a udržovat muzeum, pečovat o řádné a úplné vydávání jeho vědeckých a básnických děl a zpracovávat a zpřístupňovat jeho korespondenci. Muzeum Jaroslava Vrchlického bylo umístěno v roce 1922 v Klementinu a zároveň sem byla převezena i básníkova knihovna, která patřila podle jeho závěti České akademii věd a umění. Obě instituce sepsaly s Veřejnou a universitní knihovnou statut, podle kterého jí byly muzeum a knihovna svěřeny do opatrování, ale bylo zachováno původní vlastnictví. Správcem muzea se stal zaměstnanec Veřejné a universitní knihovny dr. Václav Brtník. Knihovna a muzeum byly v Klementinu až do roku 1941.
Fond tvoří jeden karton písemností, které se týkají správy spolku, členské základny, účetnictví, stavby pomníku J. Vrchlického, muzea a knihovny J. Vrchlického. Dále jsou zde Pamětní kniha muzea (1923–1940) a osobní písemnosti J. Vrchlického, mezi kterými je i 11 diplomů, převážně udělujících čestné členství v různých spolcích. K fondu je vyhotoven inventář a lístkový katalog.


Svobodní zednáři Chojnice, Polsko 1810–1819
Písemnosti lóže svobodných zednářů v Chojnici (dříve Conitz v Prusku, dnes Polsko) Friedrich zur wahren Freundschaft im Orient. Fond obsahuje přijatou a odeslanou korespondenci lóže svobodných zednářů vedené mistrem Christianem Friedrichem Rotzollem, krajským výběrčím daní. Týká se převážně finančních záležitostí a organizace lóže (přijímání a vylučování členů apod.). Fond je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář.


Velkostatek Kostelec nad Černými lesy 1652–1701
Fond tvoří 10 soudních spisů z vyšetřování hrdelních trestných činů na lichtenštejnském panství Kostelec nad Černými lesy. Je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář. (Písemný materiál panství Kostelec nad Černými lesy je uložen ve Státním oblastním archivu v Praze, fond Velkostatek Kostelec nad Černými lesy 1558-1943 a ve Státním obastním archivu Brno, fond Lichtensteinský inspektorát Kostelec nad Černými lesy 1790–1821.)


Všeobecná dvorská komora Vídeň, Rakousko 1818–1835
Jeden karton písemností komory rozdělených na dva celky – 1. dokumenty týkající se organizace úřadu a náplně práce jednotlivých oddělení včetně personálních záležitostí; 2. dokumenty k finančním a daňovým záležitostem. Fond je zpřístupněný inventářem a lístkovým katalogem.




Sbírka archiválií 1438–1956
Čtyři kartony různých písemností, které se netýkají přímo knihovny, jsou však historicky či jinak zajímavé. Např. notářská listina veřejných notářů Jacoba de Viniana a Francisca de Venetia, instrukce pro komisaře opravy střechy kostela sv. Víta (1660), psaní učitelů českobratrské církve v Berlíně moravským bratřím (1781), list z daňové pozemkové knihy obce Reichenegg v kraji Cilli (19. století), fotografie z činnosti Národně sociální vzdělávací besedy J. V. Friče v Chicagu (1916–1921) aj. Byly vytříděny při pořádacích pracích z různých fondů, kam organicky nepatřily, nebo předány z Oddělení rukopisů a starých tisků knihovny.
Neuzavřená sbírka, postupně zpracovávaná lístkovým katalogem.


Sbírka fotografií [1905]–
Fotografie budov, zařízení a fondů Národní knihovny ČR v průběhu historického vývoje a jiných knihoven (českých i zahraničních) a osobností kulturního a politického života. Sbírka je průběžně doplňována. Roztříděno, nezpracováno.


Sbírka J. A. Neumanna 1546–1909
J. A. Neumann, obchodník z Chrudimi, později žijící ve Fünfhausu u Vídně a v Praze, se koncem 19. a na počátku 20. století zabýval původně sbíráním autografů významných českých i evropských osobností. Postupně však začal shromažďovat i písemnosti k jednotlivým osobnostem, např. biskupům, vojákům ap., a to jak spisy s jejich podpisy, tak i poznámky z literatury. Protože jde převážně o originály vytržené z fondů, v nichž chybějí, a často jde o zajímavý a někdy i nenahraditelný spis, má sbírka význam nejen jako kuriozita, ale i jako historický pramen.
Původní sbírka autografů bez jakéhokoliv systému, obsahuje kromě podpisů i řadu spisů k jednotlivým osobnostem, např. církevním hodnostářům, panovníkům a šlechticům z různých evropských zemí, učencům, vědcům, vojákům, umělcům, především z Rakouska a Německa, ale i závažné i méně významné písemnosti z jejich činnosti. Dále je zde několik zajímavých jednotlivých písemností, např. cechovní řády a řada ustřižených podpisů různých lidí. Ke sbírce je vyhotovený inventář.


Sbírka muzeálií 1813-[1990]
Ve sbírce jsou uloženy předměty, které nejsou spisového charakteru. Většinou se jedná o trojrozměrné předměty a různé zajímavosti z dějin Klementina a knihovny.V současné době sbírka obsahuje tyto předměty: cínovou tabulku ze sochy Atlanta, soubor dokumentů zazděný v roce 1947 v Klementinu, krabici s půdou ze základů Klementina, kovový pant a zvonek ze dveří, kovový rozřazovač katalogizačních lístků, památníček, neplatné vkladní knížky knihovny, kovovou raznici se znakem knihovny, plechovou ceduli ze studovny, instruktážní plakát s první pomocí, brožuru a štítky Adressograph, nabídkový katalog knižních regálů, pečeť s prvorepublikovým malým státním znakem, látkový hasicí džber, krabici na uložení rukopisů, desky používané k uložení nesvázaných rukopisů v roudnické lobkovické knihovně. Sbírka bude postupně rozšiřována a zpracovávána lístkovým katalogem.


Sbírka opisů 1383–1925
Dva kartony opisů různých písemností, např. opisy dvou listin týkajících se České Kamenice a jejího okolí z konce 14. století, a dále opisy dokumentů z ministerstva vnitra ve Vídni a báňského hejtmanství v Praze k sociálním otázkám, vyvazení z roboty, dějinám dělnického hnutí, stávkám, nepokojům a sociálně demokratické straně v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ve Vídni, v Londýně a v Lublani. Ke sbírce je vyhotovený lístkový katalog.

Sbírka patentů a nařízení 1528–1849
Patenty a nařízení ústředních úřadů. V současné době je dokončován inventář.


Sbírka razítek [1918]–[1960]
Jeden karton razítek ústředních institucí z období 1. republiky, protektorátu Čechy a Morava a po roce 1948 (prezidium ministerské rady, Úřad lidové osvěty, ministerstvo lidové osvěty, ministerstvo informací, ministerstvo informací a osvěty, ministerstvo kultury). Dále razítka obecního úřadu, občanské záložny a tělocvičné jednoty Sokol v Jílovém u Prahy.


Sbírka svatebních oznámení 1804–1944
Sbírka šlechtických svatebních oznámení. Nezpracováno.


Sbírka úmrtních oznámení [1823]–[1947]
Sbírka šlechtických úmrtních oznámení. Nezpracováno.


Sbírka Velká francouzská revoluce 1787–1804

Sbírka obsahuje 378 inventárních jednotek a skládá se ze tří částí: Úřední knihy, Spisy a Jiné – Tisky.
Úřední kniha z let 1796–98 je kopiář odeslané korespondence komisaře moci výkonné u komunální správy kantonu Nouvelle Église v departementu Pas-de-Calais. S
pisy tvoří osvědčení z roku 1790 o přihlášení se k vlasteneckému příspěvku pro J. Michela Sidela a osobní doklady kněze Baltasara Françoise Josepha Deneuvilla z Lille (3 cestovní doklady z let 1802 a 1803).
Nejobsáhlejší skupina Jiné – Tisky je rozdělena na sedm podskupin – Noviny a Krabice I. – VI. První podskupinu tvoří šest čísel francouzských emigrantských novin L´Ambigu z let [1803] a 1804 vydávaných v Londýně. Zbývajících šest podskupin tvoří 367 tisků z let 1787 – 1799. Jedná se o brožury s politickou tematikou (např. sešity s žádostmi a stížnostmi farností, usnesení a protokoly Národního shromáždění, nařízení, vyhlášky, provolání, projevy, výzvy, rozhodnutí, diskuze, pamflety apod.).
Sbírka je uložena v jednom kartonu a šesti speciálních krabicích a je zpřístupněna inventářem


Sbírka vyhlášek a oznámení – Vídeň 1848–1849
Sbírka obsahuje tištěné materiály z revolučních let 1848–1849, a to manifesty, provolání, cirkuláře, rozkazy, výzvy, nařízení občanům a obyvatelům Vídně, národním gardám, zaměstnancům (např. poštovním zaměstnancům, pekařům, obchodníkům aj.), dále proklamace, pozvánky, zprávy, upozornění, adresy, protokoly, noviny a denní rozkazy pro národní gardy, provolání různých spolků, pozvánky na shromáždění, návrhy poslanců aj. Písemnosti jsou uložené ve třech speciálních krabicích, seřazené chronologicky a zpřístupněné inventářem.


Sbírka výstřižků z tisku 1924–2004
Výstřižky novinových a časopiseckých článků týkajících se Národní knihovny ČR a předcházejících institucí, jejichž je pokračovatelkou (výstřižky se vztahují např. k odborné činnosti, výstavám, budovám, akcím pořádaným knihovnou i akcím jiných institucí, které se konají v jejích prostorách). Sbírka je průběžně doplňována. Roztříděno chronologicky, nezpracováno.




Rodinný archiv Veselých [1795]–1947
Původcem fondu jsou dva členové rodu - rytíř Carl von Wessely a Otakar Veselý. Jeden karton dokumentů obsahuje rodinnou korespondenci, originály a opisy osobních dokladů (vysvědčení, potvrzení o studiu a o služebním postupu, křestní listy, výpisy z matrik), popis erbu, kresby apod. Roztříděno, nezpracováno.


Rodinný archiv Feketů Galánthai, Uhry (1612)1728–1824(1875)
Rod Feketů nepatří mezi původní maďarskou aristokracii. Feketové patřili k nižší šlechtě, která pocházela z Transylvánie a neměla žádný majetek. Za císaře Rudolfa II., kolem roku 1590, získali feudum v Galantě na jihozápadním Slovensku. Od té doby se psali Fekete Galánthai (v latinské variantě Fekete de Galántha). Vztahovala se na ně branná povinnost, jakožto na leníky panovníka. Vojenskou službu využívali jako zdroj obživy a zároveň ke svému společenskému vzestupu. Panovníci je za ni odměňovali úřednickými funkcemi a Marie Terezie dokonce jednomu z příslušníků, Györgyi Feketovi, udělila hraběcí titul, čímž došlo k povznesení rodu mezi aristokracii. To znamenalo vrchol v dějinách rodu, Györgyovi potomci však nedokázali tento standard udržet. Nákladný způsob života, cestování, špatné hospodaření, dluhy, vleklé soudní spory o majetek a konec Napoleonských válek, kvůli kterému přišla šlechta odkázaná na vojenskou službu o svůj pravidelný a často jediný příjem, znamenaly úpadek rodu, který vedl k úplné ztrátě majetku. Poslední příslušník rodu Feketů Galánthai zemřel bez potomků a tím se končí dějiny této větve.
Fond obsahuje převážně korespondenci posledních tří členů tohoto rodu – Györgye Feketa, jeho syna Jánose, básníka a překladatele dopisujícího si s Voltairem, a vnuka Ference. Zachycuje dobu úpadku jednoho z uherských povýšeneckých rodů, ukazuje vztahy mezi jednotlivými jeho členy, v jejich vzájemné korespondenci se odráží nejen finanční problémy rodiny, ale i společenská, politická a vojenská situace doby, ve které žili.
Fond je uložen v jednom kartonu a je zpřístupněn inventářem.




Beneš František Xaver Josef 1839–1887

František Xaver Josef Beneš (*1820, †1888), čes. archeolog, c. k. konzervátor v čáslavském kraji (1854), kustod muzejních sbírek v archeologickém odboru Muzea království Českého, konzervátor měst pražských (1872), člen jednoty svatovítské (1866).
Soubor 12 dopisů (jeden neúplný) adresovaných Benešovi od různých pisatelů. Nezpracováno.


Bruch-Sinn Caroline 1880–1903[1939]

Caroline Bruch-Sinn (*1853, †1911). Německá spisovatelka narozená v Olomouci, píšící německy. Svazek dopisů adresovaných Bruch–Sinnové od Theresy von Hansgirgové, Heinricha Landesmanna (Hieronymus Lorm), Marie Landesmannové, Heinricha Moritze Penna, Eduarda Marii Schranky a Carla Weisse. Fond je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář. (Větší část literární a osobní pozůstalosti Bruch-Sinnové se nalézá v městské knihovně na radnici ve Vídni (Wienbibliothek im Rathaus). Jsou tam uloženy její rukopisy, čítající 300 invetárních jednotek, 1/3 kartonu rukopisů básní, kupletů, povídek a článků. Dále se zde nalézá 300 dopisů různých významných literátů a osobností, koncepty jejích dopisů a rukopisy jiných autorů.)


Cejpek Jiří, Prof. PhDr., CSc. 1945–2005

Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. (*20.2.1928, †26.12.2005) je významnou postavou českého knihovnictví. Pozůstalost pomáhá mapovat nejen jeho profesní vývoj, který je úzce spjat s rozvojem knihovnictví a především informatiky v našich zemích, ale zároveň ho představuje jako člověka velmi širokých zájmů.
Osobní fond byl tematicky rozčleněn na skupiny Osobní, Rok 1968, SKIP a politická perzekuce po roce 1968, Kruh nezávislé inteligence, Kauza Cibulkovy seznamy, Korespondence, Publikační a přednášková činnost, Posudky, Knihovnictví a informační věda, Kartotéka, Konspekty, Publikace, Knihovny a Sbírka map a průvodců. Většina těchto skupin je ještě rozčleněna na podskupiny, uvnitř kterých jsou dokumenty seřazeny buď chronologicky, nebo abecedně.
Fond je uložen v 17 kartonech a je pro badatele zpřístupněn se souhlasem manželky a dcery původce. Nepřístupné jsou pouze skupiny Korespondence a Posudky, které se dotýkají jiných subjektů a nemohou být po dobu třiceti let zpřístupněny bez jejich souhlasu. K fondu je vyhotoven inventář.


Fleischner Jindřich, Ing. 1905–1922

Ing. Jindřich Fleischner (*1879, †1922) vystudoval na Vysoké škole technické obor chemie. Vedle své profesní činnosti se věnoval i hospodářsko-technickým otázkám a sociální teorii. Jako významný český sociolog propagující učení Wilhelma Ostwalda se ve svých knihách, článcích a přednáškách snažil promítat kulturní a filozoficko-mravní aspekty do technické práce. Kromě toho překládal z francouzštiny Anatola France, Andrea Gida a belgického Maurice Maeterlincka, z němčiny J. W. Goetha. Po vzniku ČSR se stal ministerským radou na ministerstvu veřejných prací.
Písemnosti z jeho činnosti z let 1905–1922 jsou uloženy ve čtyřech kartonech. Obsahují převážně rukopisy knih, článků, statí a přednášek z oblasti sociologie, rukopisy překladů, ale i několik odborných článků z cukrovarnictví a několik dopisů. K fondu je vyhotoven inventář a lístkový katalog. (Menší část jeho pozůstalosti, převážně osobní korespondence a cizí rukopisy, je uložena v jednom kartonu v Literárním archivu Památníku národního písemnictví ve fondu Fleischner Jindřich 1901–1923.)


Grégr Prokop [1881]–1914

Prokop Grégr (*1868, †1926), lékař, šéfredaktor a vydavatel Národních listů (do 1910), člen Národní rady české, státní inspektor lázeňský.
Fond je rozdělen na čtyři části, které jsou dále členěny na podskupiny: 1. Redakce Národních listů, 2. Národní rada česká, 3. Dispoziční fond, 4. Různé. První skupina obsahuje především redakční korespondenci od různých pisatelů, která je adresovaná redakci Národních listů či Grégrovi coby řediteli. Samostatná podskupina byla vytvořena z dopisů dr. Ryby, které jsou většinou adresovány přímo řediteli. Závěr první skupiny tvoří podskupiny Články a novinové výstřižky a Různé. Dokumenty v nich se týkají redakční práce a většina jich má na sobě přípisy psané Grégrem. Ve druhé skupině jsou archiválie dokumentující vznik a činnost Národní rady české. Nejstarší jsou zápisy z konce 19. století, které psal Grégr ve funkci zapisovatele na prvních schůzkách, kde se utvářel Poradní sbor národní, později nazvaný Národní rada česká. Následují základní řády NRČ z roku 1906, organizační struktura rady se jmenným seznamem činitelů ve správním roce 1912/13 a dokumenty z činnosti dvou odborů – jazykového a zahraničního (pozvánky na schůze a důvěrné porady, zápis ze schůze, organizační řád zahraničního odboru apod.). Vedle zápisů z období vytváření NRČ je zde zajímavý soubor dokumentů k česko-polskému sporu, který se týkal školství v Těšínsku. Pozvánky na schůze obsahují konkrétní body programu, ze kterých je možné udělat si představu, čím se rada v praxi zabývala. Třetí skupina Dispoziční fond dokumentuje Grégrovými rukopisy konceptů a poznámek a dobovými novinami či novinovými výstřižky aféru ohledně údajného úplatku, který přijala mladočeská strana od vlády ve volebním roce 1908.
Fond je uložen v jednom kartonu a zpřístupněný inventářem.


Hansgirg Karl Victor, von 1863–1870
Karl Victor von Hansgirg (*1823, †1877), rytíř, německý básník žijící v Čechách, píšící německy a státní úředník. Ve fondu je 29 dopisů z let 1863 – 1870, které Hansgirg napsal Vilemíně Hornové, roz. Jenčíkové z Ježové, vdově po německém básníku Uffovi Danielu Hornovi (1817–1860). Fond je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář.


Hoeff-Huerta Martin, de 1617–1637

Martin de Hoeff-Huerta (*2.pol.16.stol., †1637), rakouský generál nizozemského původu. Od roku 1628 majitel panství Velhartice.
Jeden karton písemností týkajících se finančních a peněžních záležitostí (v souvislosti s kaládou, dluhy, vymáhání, žaloby) a svědectví příbuzných.
Fond je zpřístupněn inventářem.


Chyba Karel [1945]–[1986]
Karel Chyba (*1918, †1995), knihovník, autor Slovníku knihtiskařů v Československu od vzniku knihtisku až po rok 1860. V letech 1945–1986 zaměstnanec knihovny, oddělení rukopisů a starých tisků.
Fond obsahuje kartotéku českých a cizích tiskařů, výpisky literatury z různých oborů. Roztříděno, neuspořádáno.


Kleinschnitzová Flora, doc. PhDr. 1929–1946
Doc. PhDr. Flora Kleinschnitzová (*1891, †1946), docentka literární historie na Univerzitě Karlově, publicistka, překladatelka, vedoucí oddělení rukopisů Veřejné a univerzitní (později Národní a univerzitní) knihovny v Praze. Předmětem jejího zájmu byla slovenská literatura a později literatura švédská.
Dochované písemnosti v rozsahu jednoho kartonu se týkají právě činnosti Kleinschnitzové na poli československo-švédských vztahů. Karton obsahuje dokumenty Ústavu skandinávského a nizozemského, především korespondenci s PhDr. Oldřichem Heidrichem, jednatelem ústavu, stanovy Československo-švédské společnosti, výstřižky z tisku, osobní poznámky a další.
K fondu je vyhotovený inventář a lístkový katalog.


Landsteiner Karl – Naaf Anton August - Rank Josef 1879–1904
Karl Landsteiner (*30.8.1835, †3.4.1909), pseud. Arthur Landerstein, rakouský kněz, spisovatel, učitel a národopisec; Anton august Naaf (*28.11.1850, †27.12.1918), německý spisovatel, básník a novinář narozený v Čechách a píšící německy; Josef Rank (*10.6.1816, †27.3.1896), pseud. J. K. Willibald, německý spisovatel a publicista narozený v Čechách a píšící německy. Zlomek písemností tvoří především rukopisy drobných děl. Fond je zpřístupněný inventářem.


Ludwig Alfred 1856–1884
Alfred Ludwig (*1832, †1912), německý filolog, lingvista a indolog, od roku 1860 mimořádný profesor klasické filologie a srovnávací lingvistiky na pražské univerzitě (po rozdělení univerzity zůstal na univerzitě německé), 1871 řádný profesor srovnávací lingvistiky tamtéž, 1877 řádný člen Královské české společnosti nauk, 1899 přespolní člen vídeňské Akademie.
Fond obsahuje soubor Ludwigových dopisů adresovaných příteli Vojtěchu Šafaříkovi a fotografii Pavla Josefa Šafaříka z roku 1856. Je uložený v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář. (Další pozůstalost Alfreda Ludwiga je uložena v Ústavu dějin Univerzity Karlovy – Archiv Univerzity Karlovy, fond Ludwig Alfred 1849-1866 a v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, fond Ludwig Alfred 1870-1910.)


Máchová-Kostelecká Karla [1890]–1917
Učitelka Karla Máchová-Kostelecká (*1853, †1920) byla významnou členkou sociálně demokratické strany, v roce 1908 za tuto stranu kandidovala do zemského sněmu. Patřila k významným osobnostem ženského hnutí a boje za hlasovací právo žen. Angažovala se v oblasti osvěty žen a škol pro ženy. Byla spoluzakladatelkou časopisu Ženský list a v letech 1904–1914 jeho redaktorkou.
Fond obsahuje jeden karton rukopisů přednášek a článků týkajících se sociálně demokratického ženského hnutí, volebního práva žen, pojištění pro služebné, ochrany matek a dětí, ženského hnutí a spolkového života v Americe, školství a veřejných lidových knihoven ve Skotsku. Je zde i řeč, kterou přednesla při své kandidatuře do zemského sněmu. K fondu je vyhotovený inventář a lístkový katalog. (Její korespondence je uložená v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.)


Meissner Alfred, MUDr. [1872]–1885
MUDr. Alfred Meissner (*1822, †1885), německý básník, dramatik a romanopisec žijící v Čechách, píšící německy. Pohyboval se v okruhu literárního hnutí Mladé Německo. Fond tvoří jeden karton s jeho dopisy adresovanými pravděpodobně J. Huschakovi do Vídně. Dopisy pocházejí z období sklonku života, kdy žil v rakouském Bregenzu, kde i zemřel. K fondu je vyhotovený inventář.


Neumann Jan Antonín 1862–1907
Jan Antonín Neumann, obchodník v Chrudimi, poté žijící ve Fünfhausu u Vídně a od 70./80.l. 19. stol. v Praze. Ve fondech ANK je sbírka historických dokumentů, kterou vybudoval. Osobní fond obsahuje obchodní i soukromou korespondenci J. A. Neumanna (např. s paní Josefou Náprstkovou o Neumannově sbírce či Jindřichem Resselem, synem Josefa Ressela, o otcově pomníku), účetní písemnosti (obchod, daně, exekuce apod.) a dokumenty k různým záležitostem (např. stavba Petřínské rozhledny). Je uložen v jednom kartonu a je k němu vyhotovený inventář. (Osobní pozůstalost J. A. Neumanna je uložená ve Státním okresní archivu Chrudim, fond Neumann Antonín 1849–1900. Xerokopie tohoto fondu jsou uloženy v ANK.)


Pihertová Ludmila Viktorie, PhDr. 1913–1940
PhDr. Ludmila Pihertová (*18.3.1890, †1945?), literární historička, komisařka Veřejné a univerzitní (později Národní a univerzitní) knihovny v Praze. Fond obsahuje též několik písemností týkajících se jejího bratra Jindřicha (*5.8.1874, †29.11.1939), klavíristy a hudebního publicisty.
Fond byl rozčleněn na dvě hlavní skupiny: Osobní a Pozvánky na akce. Obsáhlejší skupina Pozvánky byla ještě rozdělena na podskupiny: Společenské a vzdělávací akce institucí a spolků, Koncerty, Výstavy, Divadla a Různé.
Skupina Osobní obsahuje jedno ručně malované blahopřání, čtyři vánoční a novoroční přání a jedno úmrtní oznámení. Název druhé skupiny Pozvánky na akce již sám napovídá, jakého charakteru jsou archiválie v ní uložené. Spolu s pozvánkami na nejrůznější společenské a vzdělávací akce, koncerty a výstavy, je zde několik divadelních programů, dále např. jednatelská zpráva Literárně historické společnosti československé za rok 1936, dva anketní listy Kruhu solistů Městských divadel pražských, členská přihláška do spolku „Opora domova“, oznámení Ústavu Skandinávského a Nizozemského o zaslání členské legitimace na rok 1937 či dvě pozvánky na čaj pro Jindřicha Piherta od ministra školství a národní osvěty dr. Emila Frankeho a od primátora a rady hlavního města Prahy.
Písemnosti fondu jsou uloženy v jednom kartonu a zpřístupněny inventářem.


Preissovi Jarmila a Jaroslav, JUDr. [1880]–1945

JUDr. Jaroslav Preiss (*1870, †1946), významný český právník, finančník a národohospodář, působil v letech 1900–1904 v Národních listech jako vedoucí redaktor národohospodářské rubriky; v roce 1902 se stal zároveň tajemníkem Spolku českých průmyslníků textilních. V roce 1904 přešel do Živnostenské banky, nejprve jako redaktor jejího týdeníku Finanční listy, od 1907 jako vedoucí průmyslového a hypotečního oddělení, 1910–1917 zastával funkci náměstka vrchního ředitele a v letech 1917–1938 stál v čele Živnostenské banky jako vrchní ředitel. Až do roku 1942 působil jako předseda její správní rady. Kromě toho byl poslancem Revolučního Národního shromáždění (1918–1920), předsedou Ústředního svazu čs. průmyslníků (1930–1939) a podílel se též na řízení kulturních institucí (např. Národního muzea a Moderní galerie). V meziválečném období se politicky angažoval v čs. národní demokracii. Po skončení 2. světové války byl zatčen a obviněn z kolaborace. Ve vyšetřovací vazbě byl i přes špatný zdravotní stav držen až do dubna 1946. Jeho druhou ženou byla Jarmila Dimmerová, rozená Šimáčková, dcera Ing. arch. Jana Šimáčka. Sňatek uzavřeli v roce 1936. Fond tvoří tři kartony písemností, z větší části z let 1940–1945, mezi kterými jsou např. účetní doklady domácnosti, záležitosti velkostatku Lavičky, korespondence soukromá i úřední (soudní spor, dědické řízení), různé osobní doklady a potvrzení, fotografie, stavební plány aj. Fond je roztříděn věcně a je k němu vypracován inventář a lístkový katalog.


Teuchert Karl 1816–1861

Karl Teuchert, učitel z Kralup nad Vltavou. Jeden karton písemností obsahující oratorium, divadelní hru, básně a korespondenci. Roztříděno chronologicky, neuspořádáno.


Urbánková Emma, PhDr. [1909]–[1992]
PhDr. Emma Urbánková (*1909, †1992), kodikoložka a přední odbornice ve zpracovávání prvotisků, autorka četných odborných studií o prvotiscích vytištěných na území Čech a Moravy. Do Veřejné a universitní knihovny nastoupila v roce 1933, nejprve do oddělení cizojazyčné katalogizace. O rok později přešla do oddělení rukopisů a vzácných tisků, kde pracovala až do roku 1992, z toho v letech 1945–1979 jako jeho vedoucí.
Nezpracováno.


Urmann Heinrich 1937–1944

Heinrich Urmann (*1909, †?), německý berní inspektor z Aše.
Písemnosti jsou rozčleněny do pěti tematických skupin: Osobní doklady, Korespondence, Účetní doklady, Půjčka a Rekvalifikace. První skupina byla dále rozdělena na tři podskupiny: Opisy rodných a křestních listů, Opisy oddacích listů a Jiné. K fondu je přiložený genealogický vývod (souhrn předků jednotlivce) svislý a vějířový zhotovený prostřednictvím programu Family Tree Builder. Výchozí osobou (probantem, staročesky střenem) je Ernst, syn Heinricha a Kláry Urmannových. Fond je uložen v jednom archivním kartonu a je k němu vyhotovený inventář.


Wehmer Carl, Prof. PhDr. 1924–1945
Prof. PhDr. Carl Wehmer (*1903, †1978), německý paleograf a odborník na inkunábule, působil v Národní a universitní knihovně (později Zemské a universitní knihovně) v roce 1941 jako zástupce říšského komisaře a v letech 1942–1945 jako říšský komisař.
Fond obsahuje jednu složku s korespondencí, fotografiemi a novinovými výstřižky a pět krabic s poznámkami a pracemi k paleografii a německým inkunábulím. Roztříděno, nezpracováno.


Winter Lev, JUDr. [1902]–[1933]
Právník Lev Winter (*1876, †1935) byl aktivním členem dělnického hnutí a politicky se angažoval v sociálně demokratické straně. Od roku 1907 byl členem předsednictva, v témže roce byl zvolen poslancem za sociálně demokratickou stranu do říšské rady a stal se členem představenstva klubu českých sociálně demokratických poslanců. V říšské radě působil do konce války. Od roku 1918 byl poslancem Národního shromáždění. V letech 1918–1920 a 1925–1926 byl ministrem sociální péče. Od roku 1929 působil jako člen Socialistické dělnické internacionály a za Československou republiku byl delegátem Společnosti národů. Přispíval jako přední znalec v oblasti sociálního pojištění do řady domácích i zahraničních socialistických listů.
Fond tvoří jeden karton rukopisů některých jeho prací. K fondu je vyhotoven inventář a lístkový katalog.


Wunschwitz Johann Prokop Wilhelm 1753–1756

Johann Prokop Wilhelm Wunschwitz (*1719, †1759), královský a komorní rada. Jeden karton korespondence Wunschwitze s P. Zachariášem, rektorem piaristického gymnázia v Celetné ulici (Menhartovský palác), o domácí kapli a umístění sochy sv. Jana Nepomuckého.
Chronologicky seřazeno, nezpracováno.

Badatelnu archivu je možno navštívit v pondělí až pátek po předchozí telefonické dohodě s archivářem, nebo je možné si telefonicky, písemně nebo e-mailem vyžádat informaci z archivního fondu.

Poplatky za služby jsou stanoveny Ceníkem služeb poskytovaných veřejnými archivy.

 

Odpovědná pracovnice: PhDr.Kateřina Hekrdlová

Kateřina Hekrdlová

pondělí – pátek: 9.00 – 16.00 (po předchozí telefonické či e-mailové domluvě)

20.10.2016