Skvostně iluminovaný rukopis ze sbírek Národní knihovny ČR – jeho obsah, výzdoba a historický kontext.
Hodinky neboli knihy hodinek jsou náboženské knihy, které se v západní Evropě začaly objevovat ve 12. století. Obsahují soubor úryvků z náboženských textů určený k denní recitaci věřícím laikům, tedy neduchovním. Knihy hodinek svým názvem odkazují na označení jednotlivých částí dne, v nichž se recitují konkrétní modlitby a navazují tak na jiný typ rukopisů - breviáře, které sloužily jako liturgické příručky pro duchovní. Knihy hodinek tak umožňují zbožným laikům recitovat jednotlivé denní modlitby a přiblížit se modlitební praxí kléru.
V pozdním středověku se rukopisy vyráběly také ve specializovaných městských dílnách mimo kláštery, přičemž stále častěji byly určeny laickým čtenářům. S rozvojem osobní zbožnosti se prudce zvýšila i produkce právě těchto modlitebních knih. Tehdy dosáhly vrcholu svého rozvoje a byly rozšířeny ve všech movitějších společenských vrstvách. V západní Evropě se staly mimořádně populárními a počtem daleko předčily jiné texty, včetně Bible.
Rod Rohanů byl jedním z předních aristokratických rodů bretaňského poloostrova s kořeny sahajícími až do 10. století. Koncem středověku se přiklonil k francouzskému královskému dvoru, přičemž větev Rohan-Guémené později přesídlila do českých zemí a přivezla na zámek Sychrov rukopis, jenž podle zámku získal své charakteristické přízvisko.
Rohanové používali bohatě zdobené rukopisy jako prostředek své reprezentace. V pozdním středověku kniha nesloužila jen k potěšení z četby nebo k duchovnímu a intelektuálnímu povznesení, ale symbolizovala také společenský status a prestiž svého majitele. Tento význam se promítá i do knih hodinek, jež měly patřit mezi nejosobnější knihy svého vlastníka. A právě proto patří mezi nejkrásněji a nejbohatěji zdobené rukopisy své doby.