Exponáty pocházejí z jedinečné sbírky více než 6 000 fragmentů řeckých papyrů z Egypta, které původně patřily významnému rakouskému papyrologovi Karlu Wesselymu (1860–1931). Národní knihovna ČR je získala do svého fondu v roce 1934.
Nájemní smlouva 6. dubna 578 n. l.
Hérakleopolis, Egypt
10.5 × 13.3 cm, řečtina
NK ČR, sign. P.Prag. I 39 (Gr. I 88r)
Tento fragment představuje spodní část nájemní smlouvy, ve které si žena jménem Aurélia Maria pronajala dvě místnosti v domě od jistého Epimacha. Horní část, uchovávaná ve Florencii, byla zveřejněna v roce 1906 (P.Flor. I 15); Bärbel Kramerová prokázala, že obě části tvoří součást téhož dokumentu.
Na vypracování této nájemní smlouvy se podílelo několik osob. Aurélios Theofilos sepsal hlavní část smlouvy jménem Aurélie Marie, jelikož Maria byla negramotná. K ověření pravosti dokumentu jej podepsal „pisář“, notář jménem Maximinus. Podpis zabírá poslední dva řádky přední strany papyru a skládá se ze stejné řecké fráze, „mnou, Maximinem,“ napsané nejprve latinskými písmeny a poté zopakované v řecké alfabetě: di emu Maximinu | δ(ιʼ) ἐμοῦ Μαξιμίνου. V pozdně antickém Egyptě byl latinský jazyk neoddělitelně spjat s římským právem. Změna abecedy je příkladem jevu zvaného „code switching“. Napodobovala se tím praxe císařské kanceláře, což dodávalo dokumentu právní prestiž. Významná byla tedy právě symbolika písma.
Appiánův dopis Héróneinovi
249–259 n. l.
Theadelfeia, Egypt
8 × 8 cm, řečtina
NK ČR, sign. P.Prag. I 103 (Gr. II 35 b)
Fragment dopisu bohatého statkáře Aurélia Appiána (doložen 231–259 n. l.) nižšímu správci (frontistés) Héróneinovi (činný 249–268 n. l.), ve kterém ho zpravuje o tom, že výše postavený správce (oikonomos) Hérakleidés pisateli připomněl, že Héróneinovi bylo či má být odesláno 40 000 rákosových prutů pro práce ve vinohradech. Aurélios Appiános, příslušník jezdeckého stavu a člen rady v hlavním městě provincie Alexandrii, patřil mezi provinční elitu a jenom v nomu Arsinoités, dnešním Fajjúmu, vlastnil přibližně 4500 hektarů půdy, jejíž využívání řídil pomocí hierarchicky uspořádané sítě správců. Héróneinos takto spravoval pro Appiána asi 100 hektarů převážně vinic kolem vesnice Theadelfeia. Papyrus pochází z Héróneinovy kanceláře a je součástí největšího dochovaného archivu z Egypta římské doby, jehož velká část je uchovávána v Národní knihovně. Stovky dokumentů z Héróneinova archivu, z nichž většinu představují dopisy a účetní záznamy, nám odhalují komplexnost římských velkostatků ve 3. století n. l. a zejména racionální přístup k jejich správě, jehož cílem byla maximalizace zisků.
Smlouva o pronájmu půdy
4. ledna 88 n. l.
Poteu, Egypt
17,5 × 15 cm, řečtina
NK ČR, sign. P.Prag. I 36 (Scat. A, var. 27)
Dobře zachovanou smlouvu mezi Hermiem, synem Hieráka, a Imútem, synem Apollónia, o pronájmu půdy můžeme díky datační formuli na jejím konci („v sedmém roce vlády císaře Caesara Domitiana Augusta Germanica, osmého dne měsíce tybi“) datovat na den přesně na 4. ledna 88 n. l. Hermiás si pronajímá blíže nespecifikovanou výměru půdy, která patří Imútově ženě Eudaimonis, za nájem po sedmi artabách pšenice a ječmene, které Imútovi vyplatí v červnu či červenci téhož roku. Dokument rovněž specifikuje, že vyměřené obilí bude čisté, nefalšované a prosáté. Řecká jména jako Apollónios a Eudaimonis dokládají sílící vliv a prestiž řecké kultury i na venkově. Někdy však řecké jméno nepřímo dokazuje přežívání domácí egyptské tradice. Tak Hieráx, v překladu „sokol“, odkazuje na boha se sokolí hlavou Hora. V případě Hermia, jehož jméno je odvozeno od řeckého boha Herma, máme dočinění s řeckou intepretací egyptského náboženství, jelikož pro Řeky byl Hermés ekvivalentem egyptského boha Thótha.