Exponát měsíce navazuje na přednášku Elišky Šedivé Strachotova hudební sbírka ve fondu Národní knihovny ČR z cyklu Z klementinských pokladů.
Josef Cyril Strachota (1746–1809): Missa brevis ex C
Čechy, Panenský Týnec 1801
NK Praha, 59 R 3511, přední strana obálky
Autograf krátké latinské mše C dur z roku 1801 dokumentuje jednu ze čtrnácti mešních skladeb, komponovaných panensko-týneckým učitelem Josefem Cyrilem Strachotou. Obsahuje vokální a instrumentální hlasy včetně doprovodu varhan. Typická obálka nadepsaná autorem obsahuje kromě titulní strany i hudební incipit a přípis autora: „Ex Musicalibus Josephi Cyrilli Strachota [manu propria] 1801. Authoris“.
Jednou z nejvýznamnějších historických hudebních sbírek, uložených ve fondu Hudebního oddělení Národní knihovny České republiky, je pozůstalost významného kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce a Vrbna nad Lesy z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. Její původ, repertoár a značný rozsah ji činí výjimečnou pro studium dějin starší hudby v Čechách, konkrétně v lounském kraji, který byl působištěm mnoha znamenitých hudebníků. Sbírku tvoří přes pět stovek zejména rukopisných hudebních dokumentů. Většina pochází z pera jednotlivých kantorských osobností rodu, kteří zároveň plnili povinnosti ředitelů kůru v chrámu sv. Jiří v Panenském Týnci zhruba mezi lety 1750 až 1882. Proto ve sbírce převažuje chrámová hudba, určená k doprovodu bohoslužeb, zejména mše, offertoria a graduály, duchovní árie či moteta. Instrumentální repertoár je ve sbírce zastoupený zejména hudbou komorní a symfonickou, pozoruhodných je i několik rukopisných varhanních antologií. Dochované hudebniny obsahují hudbu celkem 193 skladatelů. Proslulé osobnosti hudebního klasicismu zde střídají jejich významní čeští současníci, mezi komponujícími kantory najdeme i řadu zcela neznámých jmen. Zvláštní pozornost věnujme Josefu Cyrilu Strachotovi z Panenského Týnce, nejvýraznější hudební osobnosti tohoto rodu. Nejenže právě jeho zásluhou se dochovaly nejstarší rukopisné hudebniny z pozůstalosti jeho otce, ale zanechal zde i řadu svých vlastních hudebních kompozic. Jeho chrámové skladby svědčí o vysoké kvalitě skladatelského řemesla a jsou vzácnými doklady autorova uměleckého sebevyjádření. Právě on založil rodinný hudební archiv a motivoval své potomky k jeho rozšiřování. Celkem čtyři generace se zasloužily o rozsáhlé dědictví, které dnes významně doplňuje pramennou základnu dějin české hudby.
Rukopis si lze prohlédnout v digitální podobě zde >>