Ženské kláštery – od svatojiřských benediktinek přes premonstrátky v Doksanech a Chotěšově až po klarisky, dominikánky či voršilky – představovaly v dějinách církve mimořádný fenomén. Jejich knihovny uchovávaly rukopisy, liturgické texty, duchovní literaturu i vědecké spisy, které se staly nedílnou součástí duchovního života a vzdělanosti řeholnic.
Reformy císaře Josefa II. ve druhé polovině 18. století však zásadně proměnily vztah mezi státem a církví. Kláštery, jejichž činnost nebyla považována za „užitečnou“, byly zrušeny – mezi nimi i mnohé ženské komunity, jejichž život byl zasvěcen tichu, modlitbě a vzdělávání.
Ačkoli kontemplativní řády zanikly, část jejich duchovního a kulturního dědictví se dochovala v podobě rukopisů, tištěných knih a archivních dokumentů. Tyto památky, dnes uchovávané ve fondech Národní knihovny ČR, představují živé svědectví o duchovním a kulturním životě klášterů, jejichž dědictví přetrvalo staletí.
Národní knihovna ČR, Praha 2025, 1. vydání, 283 stran, neprodejné
ISBN 978-80-7050-835-0