V červnu knihovna získala darem nevšední knihu Mathematische Forschung und Lehre an der Universität Wittenberg. Band 5 : Geometria subterranea im Lehrbuchkanon der Universität Wittenberg im 18. Jahrhundert: Zur Herausbildung der Wissenschaft des Markscheidens (Hamburg: Verlag Dr. Kovač, 2025).
Autorem a současně dárcem knihy je Dr. Toni Reimers vyučující na Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg. Jeho akademická monografie zkoumá matematizaci podzemních měřicích a těžebních technik od starověku do 18. století. Představuje longitudinální analýzu přenosu technických znalostí se zvláštním důrazem na Johanna Friedricha Weidlera (1691–1755), profesora vyšší matematiky na Univerzitě ve Wittenbergu, jehož spis Institutiones Geometriae Subterraneae z roku 1725 pomohl založit tuto akademickou disciplínu.
Specifikem knihy je skutečnost, že obsahuje resumé v latině, angličtině, francouzštině, ruštině, španělštině, italštině, ukrajinštině, polštině, a rovněž v češtině (viz níže).
Abstrakt
Důlní měřictví, jehož předmět lze zařadit mezi hornictví, geodézii a geologii, vyžaduje skutečné matematické znalosti a dovednosti. V průběhu své historické geneze prošlo procesem matematizace, který ji etabloval jako dnešní inženýrskou vědu a který pokračuje dodnes. Tento proces je představován v průběhu dějin – od díla Héra z Alexandrie (* okolo 10, † okolo 70) až po první desetiletí po založení prvních evropských báňských akademií v 18. století – pomocí matematicko-historické analýzy vybraných bibliografických pramenů. Literární předávání poznatků o hornictví přineslo tradici učených autorů, kteří přispívali poznatky odpovídajícími jejich vzdělání, a otevřelo tak počínající akademický diskurz, v němž matematici zase přispívali k matematizaci. K dialektickému diskurzu v literatuře praktiků a učenců přispěli zvláště významně dva akademici úzce spjatí s Univerzitou ve Wittenbergu, Erasmus Reinhold mladší (*1538, †1592) a Johann Friedrich Weidler (*1691, †1755). Posledně jmenovaný se díky své učebnici Inſtitutiones Geometriae Subterraneae (1725) stal průkopníkem vlastní matematické tradice, která položila podstatné základy pro vznik důlního měřictví jako vědecké disciplíny. Z tohoto důvodu je Weidlerova vědecká práce představena v rámci této podélné analýzy dějin matematiky a rovněž poskytuje materiál pro budoucí studie pro matematický výzkum a výuku v 18. století. Tato studie o dějinách matematiky je tak interdisciplinárně-analytickým příspěvkem k dějinám aplikované – resp. praktické – matematiky ve speciálním – nyní inženýrském – oboru, který má i dnes zvláštní hospodářský a civilizační význam.
