Dar českoamerických publikací

Jaroslav Olša, Jr., autor knih o českých stopách na západě Spojených států, a Ivan Dubovický, kulturní antropolog a přední český odborník na historii Čechů v Americe, do fondů naší knihovny darovali kolekci českoamerických publikací sestávající z více než 300 výtisků různých periodik i neperiodických publikací. Tyto tiskoviny zahrnují období od 90. let 19. století (knihy vydané nakladatelstvím National Printing v Omaze ve státě Nebraska) přes výtisky deníku Denní Hlasatel ze 70. let 20. století (jeden z nejdéle vycházejících česky psaných deníků ve Spojených státech) až do současnosti. Byly získány z různých soukromých i institucionálních sbírek, mimo jiné od spolků Sokol San Francisco a Sokol Los Angeles.

Mezi dary se objevily i unikátní kusy, například ilustrovaná dětská kniha Happy Times in Czechoslovakia od českoamerické spisovatelky Jarushky Bartusik s předmluvou první dámy Eleanor Rooseveltové nebo jediný výtisk dosud neznámého českoamerického periodika, které vydával Sokol v malém městě Scio v Oregonu.

Jak se písemnictví amerických Čechů obecně vyvíjelo a co to vypovídalo o potřebách našich krajanů za oceánem? Ivan Dubovický shrnuje, že jednotliví Češi přicházeli do Severní Ameriky už během raného novověku (jako pobělohorský exulant Augustin Heřman), ale až masovější přistěhovalectví Čechů do USA po politických změnách v Rakousku po roce 1848 mělo za následek i počátky organizování jejich kulturního života. Je pochopitelné, že při neznalosti jazyka (naprostá většina Čechů nemluvila anglicky) byly počátky novinářské a knižní tvorby úzce spjaty s jejich praktickými potřebami. Při neustálém „boji o chleba“ Češi neměli dostatek času na čtení dlouhých románů, proto i počáteční literární tvorba souvisela s časopisy. Žurnalistická produkce tedy předcházela produkce knižní. Mezi lety 1860 (vydání prvních českých novin na půdě USA) až 1911 bylo registrováno neuvěřitelných 326 periodik, z nichž ale některé měly jepičí život; do počátku 20. let 20. století přežilo jen 85 titulů. V novinách (nedělních přílohách) a v později velmi oblíbených kalendářích byly uveřejňovány první povídky, překvapivě mnohdy romantizující příběhy ze života indiánů, kovbojů atp., vzpomínky prvních průkopníků a brakové romány na pokračování, obvykle ovšem spíše překlady než původní produkce, ač i ta se od konce 80. let objevuje.

Necháme-li stranou spolkové stanovy, jež vytvořil už Vojta Náprstek v roce 1850 pro neformální první český spolek v New Yorku, které pak jako vzor použil i první regulérně ustavený spolek v USA „Českoslovanský podpůrný spolek – ČSPS“ v St. Louis v roce 1854, vůbec první publikace vycházely vstříc praktickým potřebám českých vystěhovalců. Od roku 1870 jsou vydávány první anglické gramatiky a slovníky, tzv. tlumače s důležitými konverzačními frázemi. V menší míře i brožury právní povahy důležité pro pochopení amerického právního a politického systému – Češi ucházející se o americké občanství, což byla v této době většina, museli zvládnout určité penzum znalostí o americké ústavě atd. Vedle toho se záhy začaly objevovat praktické příručky s návody, jak a co pěstovat, brožury o sadařství, včelařství a vůbec návody důležité pro farmaření, které v USA mělo jinou podobu než v Čechách. Na konci století se objevují i první „české kuchařky“ a „americké kuchařky“ (české ženy byly nuceny přizpůsobit se novým surovinám i novým podmínkám, zejména na odlehlých farmách – kukuřičný chleba byl v Čechách prakticky neznámý, na amerických farmách se stává hlavní potravinou).

Negativní či krajně podezřívavý pohled americké veřejnosti na to, kdo vlastně Češi („Bohemians“ – bohémové?, tuláci?) jsou, přiměl naše krajany, aby od konce 19. století začali vydávat také „sebepropagační“ publikace přibližujících přínos Čechů světové kultuře a vědě. Velkou vzpruhu či dokonce zlom pro ně v tomto směru znamenal mezinárodní úspěch skladatele Antonína Dvořáka, mimo jiné právě v anglosaském světě. 

Početnější přistěhovalectví českých socialistů od 70. let 19. století (J. B. Pecka Strahovský, Franta Choura ad.) mělo za následek vznik socialistické literatury (opět v drtivé většině překlady anarchistické a socialistické literatury cizí – např. Kropotkin), podobně i literatury liberální, agnostické (Voltaire, Paine, Ingersoll ad.). Obdobně se šířila produkce náboženská, jak katolická, tak protestantská. Odráželo to názorovou pestrost mezi americkými Čechy, která ale současně ústila do častých vzájemných sporů, osočování a bránila širšímu sjednocení českého živlu, ke kterému došlo vlastně až za první světové války.

Vrcholu dosáhlo české písemnictví na půdě USA v období 1890–1914, kdy už byla zformována řada krajanských center na venkově i ve velkých městech. V tomto období už se objevila i vlastní literární beletristická produkce, byť omezená, ale také texty historické, pohádky a pověsti.

Některé krajanské komunity v Americe se postupně „rozpustily“ ve většinové společnosti, respektive si ponechaly jen pár původních středoevropských zvyků, ale přestaly komunikovat česky, kterýžto proces se dá mimochodem sledovat na vývoji nápisů na některých tamních hřbitovech. Díky neocenitelným darům Ministerstva zahraničních věcí ČR budou zdejší badatelé moci detailně studovat myšlenkový kvas a vývoj potřeb českých komunit v USA přímo v Praze. A není to zřejmě dar poslední, oddělení pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věcí ve spolupráci s vlivnou nevládní organizací American Friends of the Czech Republic zahájilo projekt na záchranu česko-amerického dědictví, na němž bude spolupracovat např. s Národním českým a slovenským muzeem a knihovnou v Cedar Rapids v Iowě a řadou dalších amerických institucí a organizací uchovávajících česko-americkou minulost v Texasu, Illinois, Oregonu či Kalifornii.