Lužickosrbské oddělení (L)
Lužickosrbské oddělení vzniklo v roce 1927, kdy byla získána koupí některá starší lusatica i komplety starších edic a zajištěn odběr nově vydávaných publikací. Systematické budování fondu pokračovalo i po druhé světové válce. Oddělení obsahuje řadu vzácných starších tisků ze 17. a 18. století včetně Frencelovy disertace De originibus linguae sorabicae (1693), lužickosrbské gramatiky Georga Matthaeie (1721) či prvního lužického časopisu Lausitzisches Magazin (1768–1792). Řada latinských a německých tisků z počátku 18. století je důležitým pramenem ke studiu pozdního feudalismu v Lužici. První skutečný básník Horní Lužice Handrij Zejler, zastoupený mimo jiné ve fondu i hornolužickou gramatikou vydanou roku 1830, byl vůdcem literární družiny, jejíž nejplodnější členové Handrij Dučman a Korla August Fiedler mají ve fondu rovněž řadu svých prací. Vzácnou památkou je Sserska Postilla (1807), o níž se zmiňuje Josef Dobrovský ve své Slovance (Sv. 1, 1814, s. 243). V oddělení se nachází i časopis Jutrničžka, který vycházel v roce 1842 péčí Jana Pětra Jordana. Je tu rovněž časopis Lužičan, který vydával v šedesátých a sedmdesátých letech Jan Arnošt Smoler za redakce Michała Hórnika. Z roku 1865 pochází první novodobý hornolužický slovník Christiana Traugotta Pfuhla. Nechybějí ani práce Bogumiła Šwjely, jazykovědce a kodifikátora dolnolužického pravopisu. Bohaté jsou soubory děl duchovního vůdce Lužických Srbů, filologa Arnošta Muky (Ernst Mucke) a básnického vůdce mladolužického hnutí Jakuba Barta-Ćišinského, který svým dílem zařadil lužické písemnictví do světového kontextu. Z básníků a prozaiků 20. století jsou největším počtem vydání zastoupeni Jurij Brězan, Marja Kubašec, Měrćin Nowak-Njechorński a Kito Lorenc.
