Jihoslovanské oddělení (J)

Tzv. jihoslovanské oddělení v sobě zahrnuje literaturu srbskou, černohorskou, chorvatskou a literaturu z Bosny a Hercegoviny. Jeho základem se staly dvě soukromé knihovny: knihovna prof. Branka Vodnika, v níž jsou zastoupena hlavní díla chorvatské a srbské literární vědy a jazykovědy, časopisy a publikace vědeckých společností, a Rešetarova sbírka ragusian, dubrovnických rukopisů a tisků, mezi nimiž jsou i první vydání děl představitelů chorvatské renesanční literatury Dominka Zlatariće, Dinka Ranjiny a největší osobnosti této literatury vůbec, Ivana Gunduliće. Svými díly z přelomu 17. a 18. století jsou zastoupeni Junije Palmotić a Ivan Bunić-Vučić, vyhovující již baroknímu vkusu. Z roku 1728 pochází spis Ignjata Đurđeviće (Gjurgeviće) Uzdasi Mandalijene pokornice, největší lyrické dílo své doby. Je tu i první vydání národního eposu Andriji Kačiće-Miošiće Razgovor ugodni naroda slovinskoga z roku 1759. Osvícenské ideje našly nadaného stoupence v Titu Brezovačkim a zejména v nejvýznamnějším představiteli srbského osvícenství Dositeji Obradovići, jehož četná díla vydaná na přelomu 18. a 19. století knihovna vlastní, včetně jeho autobiografie Život i priključenija Dimitria Obradovića narečenoga u kalućerstvu Dosifea z roku 1783. Rozsáhlý je soubor prací etnografa, jazykového reformátora a zakladatelské osobnosti novější srbské literatury Vuka Stefanoviće Karadžiće, jehož sbírky srbských národních písní rozšířily věhlas srbského národa po celé Evropě. Z roku 1830 pochází nástin chorvatského pravopisu Ljudevita Gaje Kratka osnova horvatsko-slavenskoga pravopisaňa, vůdčí osobnosti ilyrského hnutí, soustředěného v té době v Záhřebu. Vrcholný představitel chorvatské jazykovědy 19.  století Vatroslav Jagić je svými pracemi zastoupen převážně v oddělení obecně slovanském, oproti tomu v oddělení jihoslovanském je představen mezi jinými významný srbský lingvista 20. století Aleksandar Belić.

Ve fondu se nachází řada dobových vydání literárních reprezentantů ilyrského hnutí Ivana Mažuraniće, Petara Preradoviće, Stanko Vraze a Dimitrije Demetera, obdobně jako vydání dvou velkých romantiků, srbského Branka Radičeviće a černohorského Petra Petroviće-Njegoše. Bohatě je představena tvorba všech významných reprezentantů jihoslovanských literatur od druhé poloviny 19. století po současnost, počínaje zakladatelem chorvatské prózy Augustem Šenoou a jeho současníkem, srbským básníkem Jovanem Jovanovićem-Zmajem, přes srbské a chorvatské realisty, představitele prozaického i lyrického modernismu z přelomu století či velké dramatiky, z nichž Ivo Vojnović je tvůrcem moderního chorvatského dramatu a Branislav Nušić největším srbským autorem komendií. Z autorů 20. století jsou nejrozsáhlejšími soubory představeni Ivo Andrić a Miroslav Krleža.