V evidenci pražské organizace je v současné době 211 individuálních a 40 institucionálních členů, celkem tedy 255 členů. V loňském roce nám přibylo 15 kolegyní a kolegů a 6 institucí. Naopak úbytek členské základny (týkající se ovšem pouze individuálních členů) je 10. Z toho 3x šlo o smutný akt; tři kolegové totiž opustili v loňském roce naše řady navždy. Další tři vystoupili ze SKIP v souvislosti se změnou profese nebo odchodem do důchodu a čtyřem jsme museli členství ukončit pro dlouhodobé neplnění povinností. Je potěšitelné, že ani v loňském roce se tedy nesnížil počet těch, kteří vidí ve SKIP skutečně svou profesní organizaci. Jako vždy dojde do konce prvního čtvrtletí na "hříšníky" a bude ukončeno členství dlouhodobě neplatícím, takže předpokládáme mírný pokles počtu členů. Ani ten by však neměl výrazně ovlivnit v celku pozitivní trend vývoje členské základny v pražské organizaci.

Práce pro SKIP

Výbor se scházel téměř pravidelně jedenkrát měsíčně (s výjimkou letních měsíců) k plnění svých povinností (především příprava akcí, projednávání otázek souvisících s činností a hospodařením regionální organizace, ale i k plnění úkolů z výkonného výboru a dalších orgánů SKIP). Většina členů výboru si již našla "svou" oblast, jíž se ve SKIP věnuje. Děkuji jim za to, neboť jenom proto může pražská organizace pracovat. Do výkonného výboru SKIP byly v r. 2001 zvoleny další pražské kolegyně (L. Zemánková, J. Štěrbová), které zároveň také získaly ihned "křeslo" v předsednictvu, v němž je tedy dnes 6 Pražáků. Myslím, že není nutné vyjmenovávat aktivity pražských členů v jednotlivých orgánech SKIP, pohled na webové stránky SKIP dokumentuje náš podíl na činnosti SKIP výmluvně. Při troše nadsázky můžeme možná říci, že kdyby nebylo pražských členů, nebylo by SKIP. Rozhodně by se velmi těžko hledala adekvátní náhrada za hospodářku SKIP A. Kvasničkovou, za předsedu V. Richtera, ale i za některé další kolegy. A to nemluvím o tom, že jsme SKIP dodali posilu i pro oblast vysokoškolských knihoven (kol. S. Bícovou), knihoven muzejních (kol. J. Okrouhlíkovou) - od obou si hodně slibuje celý SKIP, nového předsedu komise pro zahraniční spolupráci (kol. Z. Matušík) ad. Býváme občas obviňováni z pragocentrismu, ale když dojde na přidělování práce, i dnes - v době všeobecného propojení každého s každým a všech dohromady - se nakonec zjistí, že Pražáci to budou mít "jednodušší"…
Ještě potěšitelnější je, že se do pravidelné činnosti SKIP zapojili i další kolegové, aniž jsou oficiálními funkcionáři. Mám na mysli především Danu Vyorálkovou, její péči o kroniku pražské organizace, (foto)dokumentaci naší činnosti, tvorbu již dvou novoročenek pražské organizace. Mluvím ale také o skupině mladých kolegů - Š. Tafatové, S. Jelínkové, M. Záviškovi, kteří se snaží zaktivizovat náš společenský život a velmi úspěšně se prezentovali např. na loňském předvánočním večeru. Mají ještě další plány, které doufám oživí naši činnost. I jejich aktivita je v porovnání s ostatními regiony mimořádná. Možná i díky nim se zvyšuje počet studentů, kteří se o činnost SKIP zajímají. Myslím, že zájmu jejich i dalších kolegů by mohly napomoci aktivity SKIP, které jsou (doufejme) stále různorodější, a tím zajímavější a atraktivnější pro širší spektrum kolegyní a kolegů. SKIP prostě je a bude takový, jaký si ho uděláme. Mám pocit, že bychom v Praze mohli říci i po loňském roce, že jsme na dobré cestě.
Při hodnocení práce pražské organizace nelze zapomenout na naši dozorčí komisi, která nemá na vybranou, a ať se jí líbí cokoliv, musí se stejně věnovat (a také to i loni svědomitě plnila) svým úkolům v oblasti kontroly a revizní činnosti. Což je asi opravdu jen práce a nikdy příliš velká zábava. I když naše milé kolegyně, a zejména pak I. Marenová (její zásluhou vznikl soutěžní úbor pražského družstva na loňském happeningu v Českém Krumlově) patří k těm, které rozhodně nechybějí ani u žádné legrace. Jako každý rok chci připomenout zásluhy těch, kteří si jaksi mimochodem vzali na starosti zdánlivě nedůležité, rutinní a neviditelné práce. Vím, že na nich stojí úspěch, bezproblémová komunikace, rychlá pomoc, ba občas i sama existence jakékoliv aktivity či dokonce spolku. Bez administrativy, aktualizace báze členů, kontaktů s různými typy knihoven, údržby webové stránky (pořád ještě nejsme spokojení), již zmíněného vedení kroniky, fotodokumentace a mnoha dalších nenápadných věcí by SKIP nebyl tím, čím se stal, pokud by vůbec byl…Všem, kteří se této nevděčné, často nezajímavé, přesto nesmírně důležité práci pro SKIP věnují, upřímně děkuji.
Přesto je ještě dost volného prostoru pro další aktivity v rámci SKIP: jak ty, které se připravují (např. vznik komise pro otázky vzdělávání a příprava vzdělávacích akcí), tak ty, které jsou zatím v poloze (polo)tajných přání (knihovnický ples) nebo ty, jež dosud čekají na své iniciátory a realizátory. Pokud kdokoliv z vás má pocit, že v činnosti SKIP cosi podstatného chybí, věřte, že má cestu otevřenu a bude více než vítán.

Nejvýznamnější akce

Loňský rok měla pražská obec SKIP možnost zúčastnit se několika zajímavých akcí a celé řady pracovních aktivit. Obého bylo využito měrou vrchovatou. První polovina roku byla věnována intenzivní přípravě valné hromady SKIP a semináře Knihovny pro každého a také účasti pražských členů na této akci. Pražskou organizaci v Brně zastupovalo několik desítek členů. Hodně práce vyžadovala také příprava předcházející regionální konference, která měla rekordní účast; výbor zaměstnávaly i všechny souvisící agendy, kterých bylo opravdu hodně (příprava voleb, zpráv, statistik, podkladů, propagace aj.)
Podzim a konec roku pak proběhly v pražském SKIP spíše v duchu odlehčeném, veselém a družném. Mám na mysli rozsahem sice redukovaný (vypuštěna byla návštěva Rakouska), avšak obsahem mnohem bohatší a náladou pravděpodobně výtečný zájezd do Jižních Čech; úspěšnou reprezentaci soutěžního mužstva Prahy na happeningu v Českém Krumlově (o obou akcích se lze dočíst na webu SKIP), Týden knihoven, jehož se zúčastnila řada pražských knihoven, a Provázkiádu, i když v posledně jmenované akci se Praha většinou ještě stále nedokáže odpoutat od své ztrnulé důstojnosti. Dovolte mi, abych na tomto místě a v této souvislosti poděkovala a poblahopřála Knihovně Uměleckoprůmyslového muzea k odvážnému a průkopnickému činu, jímž se k této zdánlivě dětinské akci velmi úspěšně připojila. Na samém konci roku pak jako obvykle proběhl příjemný předvánoční podvečer, tentokrát s atraktivními "uměleckými" vystoupeními. Celým rokem prolínaly exkurze do pražských knihoven, v nichž si každý mohl najít tu inspirativní pro sebe. Navštívili jsme postupně knihovny: Právnické fakulty UK, fakult UK v Jinonicích, Multikulturního centra, Obvodní knihovnu v Praze 8 - Bohnicích a Státní ústřední archiv.
Ti, kdož rádi poznávají a nestačí jim jen svět jejich pracovního stolu, se podívali ještě dále: jak se žije Šmidingerově knihovně ve Strakonicích (Malé jihočeské setkání), či co je nového na Šumavě (Literární Šumava). Setkání pořádaná jinými regiony SKIP jsou atraktivní nejen odborně či kulturně historicky, ale i tím, že se na nich setkávají spolužáci, dávní kolegové či přátelé. Možná by těchto aktivit mělo využívat více členů. Snažili jsme se opět přispět malou částkou na cestu či ubytování, což hodláme činit i v letech dalších. Stejně rádi jsme i v loňském roce zajistili vstupenky na knižní veletrh Svět knihy pro všechny účastníky regionální konference.

Závěr

Co dodat na závěr ? Uvedený přehled našich aktivit může být pro někoho krátký, pro někoho zbytečně roztříštěný; někdo ho může považovat za profesně nezajímavý či nenápaditý, jiný v něm bude postrádat nové a netradiční nápady. Každý může mít pravdu. Co je ovšem důležité - každý může tento stav změnit. SKIP je spolek náš a pro nás, ale to už jsme vlastně jednou říkal...