NOVÉ PRÁVO SDĚLOVÁNÍ VEŘEJNOSTI OVLIVNÍ KNIHOVNY?

Prof. P. Bernt Hugenholtz
Institut informačního práva
Amsterodamská universita
hugenholtz@jur.uva.nl

(Překlad expertizy prof. Hugenholtze pro EBLIDA - přel. M. Svoboda)

1. Úvod

Jedním z význačných rysů WIPO¹ Copyright Treaty (WCT) uzavřené v Ženevě v lednu 1996 je právo na sdělování veřejnosti. Článek 8 WCT definuje toto právo takto:

'...výlučné právo dávat svolení k jakémukoliv sdělování děl [chráněných autorským zákonem] veřejnosti, ať po drátě či bezdrátově, včetně zpřístupnění [...] děl takovým veřejnosti způsobem, že členové veřejnosti mohou přistupovat k takovým dílům z místa a v čase podle své volby.'

V souladu se smlouvou WIPO uvádí článek 3 (1) navrhované Direktivy o Copyrightu (COM(97) 628) téměř doslova stejně výlučné právo

'...dávat svolení k či zakázat jakékoliv sdělování veřejnosti originálů či kopií děl [chráněných autorským zákonem], ať po drátě či bezdrátově, včetně zpřístupnění [...] děl veřejnosti takovým způsobem, že členové veřejnosti k nim mohou přistupovat z místa a v čase podle své volby.'

Při interpretaci tohoto práva sdělování veřejnosti je třeba brát na vědomí, že:

1. WIPO Copyright Treaty teprve musí nabýt právní moci;
2. Direktiva o Copyrightu je stále ještě ve fázi návrhu a
3. oba právní instrumenty budou posléze v jednotlivých zemích zakomponovány do legislativy různými způsoby a budou vykládány soudy na základě místních precedentů.

V některých evropských zemích, např. Francii a Nizozemí široce definované právo sdělování veřejnosti již existuje. Tam WCT a Direktiva zřejmě nepřinesou výrazné změny. Jinak tomu bude v dalších zemích jako je Německo, kde současný autorský zákon chrání jenom určité formy (podle media) sdělování veřejnosti. Tam bude muset být toto nové právo zavedeno do právního řádu, což, jak lze předpokládat, bude mít hlubší účinek.

Dále uvedená analysa se nutně soustřeďuje na toto právo jak je definuje WCT a Direktiva o Copyrightu. Nijak se nepokouší se toto právo objasňovat v rámci národního právního řádu.

2. Rozsah práva sdělování veřejnosti

Toto právo ve své podstatě zahrnuje tedy 'zpřístupnění [...] děl takovým veřejnosti způsobem, že členové veřejnosti mohou přistupovat k takovým dílům z místa a v čase podle své volby' (článek 3 Direktivy o Copyrightu). Vysvětlující memorandum (Explanatory Memorandum) k článku 3 Direktivy objasňuje, že nikoliv úkon sdělování díla sám o sobě (šíření díla) je tím, co uvádí v účinnost toto výlučné právo. Namísto toho je kritickým úkonem 'nabízení díla na veřejně přístupném místě'. Tedy uložení děl chráněných copyrightem do veřejně přístupní databáze je 'sdělováním veřejnosti', i kdyby nikdy žádný uživatel na žádné dílo ani nepohlédl. Podobně zpřístupnění digitalizované kopie díla v počítačové sítí, která je otevřená veřejnosti (např. prostřednictvím webovské stránky na Internetu), je [tímto právem - pozn. překl.] omezený úkon, i kdyby nebylo nikdy prohlíženo či staženo.

Jak Vysvětlující memorandum k Direktivě správně vysvětluje, relevantní úkon ('zpřístupnění díla veřejnosti') předchází fázi jeho skutečného přenosu. Přenos sám (dodání díla z místa na místo konečnému uživateli) jako samostatný úkon není sdělováním veřejnosti, stejně jako jím není prohlížení díla prohlížečem či jiným programem na terminálu konečného uživatele². Jinými slovy zobrazení díla na obrazovce osobního počítače nebo počítačového terminálu nepředstavuje za normálních okolností sdělování veřejnosti.

3. Právo sdělování veřejnosti a digitální knihovny

V souvislosti s digitálními knihovnami vyplývají z předchozí analýzy následující závěry:

1. Uložení díla chráněného copyrightem do databáze, která je přístupná uživatelům veřejné knihovny je sdělováním veřejnosti. Totéž pravděpodobně platí pro zpřístupnění kopie databáze chráněné copyrightem (např. na CD-ROM) prostřednictvím počítačové sítě knihovny nebo poskytnutí veřejného přístupu do on-line databáze nebo do jiné digitalizované sbírky chráněných děl.
2. Jakékoliv následné úkony prohlížení nebo zkoumání díla či děl z osobních počítačů nebo počítačových terminálů umístěných v knihovně nepředstavují samostatné úkony sdělování veřejnosti. Pouze ve zvláštním případě, kdy na zobrazení na obrazovce hledí posluchači (např. je-li obrazovka promítána na konferenci) nastává sekundární úkon sdělování veřejnosti.

Shrnuto: knihovna, která získává nebo poskytuje přístup k databázi, bude muset sjednat licenci pro zpřístupnění databáze uživatelské obci knihovny, nikoli však pro následné úkony koncového užití jako je prohlížení prohlížečem či jiným programem nebo zkoumání díla. To samozřejmě nebrání majitelům autorských práv požadovat poplatky na základě uskutečněných užití, pokud si to tak přejí. Účastníci licenční smlouvy mohou zásadně zcela volně sjednat podmínky smlouvy i způsob, jímž se určí výše poplatků.

Nicméně jakékoliv další úkony stahování a/nebo tištění díla mohou vyvolat účinnost práva na pořizování rozmnoženin držitele autorského práva a tudíž potřebu další licence. Z tohoto pohledu bude mít současná diskuse o rozsahu a výjimkách z práva na pořizování rozmnoženin zcela zásadní význam.

Amsterdam, 10. března 1999

¹WIPO - World Intellectual Property Organisation - Světová organisace duševního vlastnictví
WIPO Copyright Treaty - Smlouva o právu kopírování
²Tyto úkony mohou být kvalifikovány jako rozmnožování v rámci široké definice práva na pořizování rozmnoženin ve článku 2 navrhované Direktivy, což je předmětem výjimky "přechodných rozmnoženin" podle článku 5 § 1.