Stručný komentář autorského zákona pro SKIP a knihovny

1. Účel a pojetí komentáře

1.1 Hodnocení nového autorského zákona a potřeby jeho komentáře.

Od 1.12.2000 je v účinnosti nový autorský zákon č. 121/2000 Sb. (dále jen AZ). Jeho text byl do určité míry ovlivněn i knihovnami, protože k jeho návrhu vypracoval podrobné a rozsáhlé připomínky SKIP a některé z nich byly zapracovány, řada z nich až v Poslanecké sněmovně Parlamentu po jednání SKIP poslanci, zejména se zpravodajem návrhu AZ. Nový zákon je možno hodnotit pozitivně, oproti dosavadnímu byl učiněn značný krok v před k úpravě aktuálních problémů zejména v řešení dopadu nových technologií na autorskoprávní vztahy, má moderní pojetí i terminologii i systém a především v něm bylo implementováno právo ES.

Přes tato pozitiva a úspěšnou snahu SKIP o odstranění problematických míst však má řadu nepřesností a chyb v textu způsobených zřejmě velmi krátkou dobou vyhrazenou v procesu jeho tvorby odborné diskusi, v důsledku opoždění se započetím jeho přípravy. K dobrému porozumění je nutno studovat celý AZ v jeho logických vazbách. V komentáři se jen krátce dotkneme otázek, které mají vazbu na práci knihoven, včetně některých nových pojmů a systému AZ a upozorníme na zmíněné chyby a možná úskalí. Definitivní závěry však bude možno učinit až po určité době, kdy praxe a soudní judikatura problémy nového AZ prověří.

1.2 Zdroje komentáře, aktivity SKIP v této oblasti

Komentář je vyvrcholením již několikaleté aktivní účasti SKIP v legislativním procesu ohledně novely AZ s cílem chránit zájmy knihovnické obce a předcházet problémům v jejich praxi, jehož součástí bylo jednání a uzavření dohody s ochrannými organizacemi autorskými ohledně jejich svolení s půjčováním zvukových záznamů (gramofonových desek, CD, magnetofonových kazet) čtenářům a úplaty na ně, účast v projektu Komise EU a EBLIDA s názvem CE#UP (Central and Eastern European Copyright Users Platform) a nyní CELIP (Central and Eastern European Licensing Information Platform), řešení úkolu grantu, zaměření příspěvků na konferencích na tyto otázky se zahraniční účastí, pořádání workshopu se zahraniční účastí, vydání překladu publikace EBLIDA "Licencování digitálních zdrojů - jak se vyhnout právním léčkám?" s komentářem SKIP podle českého práva, pořádání seminářů STK k technickým i právním aspektům elektronických služeb a další aktivity.

1.3 Obecná povaha zákona, význam komentáře a jeho nezávazná povaha

Zákon nemůže výslovně řešit všechny jednotlivé případy. Pokud by tomu tak bylo, musel by být mimořádně podrobný, nepřehledný a musel by se neustále novelizovat, protože se realita mění velmi rychle - uplatňují se nové technologie, s nimiž zákon nemůže předem počítat, mění se v jejich důsledku i společenská role knihoven, jejich nástroje (např. smlouvy, konsorcia aj.) a potřeba jejich regulace zákonem. Dochází i k vývoji mezinárodních smluv a práva ES, na něž české právo musí reagovat. Některé otázky záměrně ještě upraveny nejsou, protože jejich řešení není jasné ani expertům.

Obecná povaha ustanovení AZ je v této situaci nezbytností. Kritika zákona, že nějakou konkrétní otázku neřeší, proto není na místě. Větší roli pak dostává soudní judikatura a expertní výklad v konkrétní situaci, popř. i výklad ministerstva kultury, ale ani ty nejsou v ČR závazné, neboť ČR nezná precedenční právo. Rozhodující by byl jen pravomocný rozsudek soudu ve sporu v konkrétní věci včetně výkladu, který k tomu bude muset soud učinit. Právě pro snížení této nejistoty má komentář zaměřený zvlášť na potřeby knihoven značný význam. Na druhé straně - komentář je samozřejmě jen nezávaznou pomůckou, aplikace AZ v konkrétním případu je plně na odpovědnosti každé knihovny a jejího pracovníka.

1.4 Reakce komentáře na konkrétní dotazy knihovníků a informačních pracovníků

Komentář zároveň na obecné úrovni reaguje na konkrétní otázky knihovníků k novému AZ. Proto mohou knihovníci a informační pracovníci volně adresovat své otázky a popis problémů SKIPu, který je při přípravě nové verze komentáře vezme v úvahu a bude na ně reagovat. Aby byl k dispozici celé knihovnické obci, je umístěn na webovských stránkách SKIP. Je chápán tak, že jeho text bude aktualizován vždy v nových verzích, pokud dojde k posunu v právním režimu knihoven v důsledku uzavření dohod mezi SKIP a kolektivními správci autorských práv (zejména DILIA, OSA, Intergram) nebo k novému soudnímu, ministerskému či expertnímu výkladu ustanovení AZ, která mají význam pro knihovny či dokonce k novele nového AZ. Bude-li po určité době již výklad nového AZ ustálen, zvažuje SKIP vydání podrobnějšího komentáře zahrnujícího i praktické rady ve formě "kuchařky" pro knihovny jako samostatnou publikaci, např. jako Aktuality SKIP nebo knižně.

Před SKIPem ještě leží velký úkol - jednat v zájmu celé členské knihovnické obce s kolektivními správci o těch otázkách, kde je podle AZ třeba jejich svolení a uzavřít s nimi příslušné smlouvy, jednat s nimi o rozumném a jednotném výkladu některých kontroverzních ustanovení nového zákona aj. I výsledky těchto aktivit, včetně účasti v navazujícím projektu CELIP pro oblast licenčních smluv na elektronické zdroje a knihovnická konsorcia s tím spojená, se promítnou do dalších verzí komentáře, který tak má povahu nekončící diskuse o těchto otázkách, dotýkajících se závažně běžné každodenní práce knihovníků a informačních pracovníků.

2. Rozporuplná role knihoven ve vztahu k autorskému právu v současné době - základ pro řešení jejich postavení v novém autorském zákonu

2.1 Změna postavení role knihovny i autorského práva

Pro pochopení některých ustanovení nového AZ ve vztahu ke knihovnám je třeba pochopit jejich změněnou roli ve společnosti. Z instituce uchovávající písemné kulturní dědictví pro budoucí generace přes instituci zprostředkující aktivní vzdělání (samostudiem) pro široký okruh lidí až po databanky poskytující informace studentům, vědcům, technikům i dalším osobám v jejich běžném životě a využívající k tomu prostředky moderní komunikační a informační techniky. Protože tyto informace mají často podobu autorských děl (tj. děl literárních nebo jiných vědeckých či uměleckých děl), je autorský zákon jedním ze stěžejních právních předpisů určujících práva a povinnosti knihoven. Knihovny mají z jeho hlediska postavení uživatelů, a to dvojí: buď jsou samy koncovými uživateli těchto děl (při archivaci, konzervaci, digitalizaci aj.) nebo zprostředkují užití jiným koncovým uživatelům čtenářům, ale i toto zprostředkování znamená, že jsou uživateli.

Ve společnosti se však mění i role autorského práva s tím, jak se mění role duševního vlastnictví a informací. Vedle původně převážně teoretických děl nebo děl krásné literatury se stále více poskytují praktické informace, resp. fenomény, které mají podobu autorských děl s výrazně technickým a praktickým určením (počítačové programy, databáze, informace na CD-ROM aj.), spojené s Internetem a jinými moderními informačními technologiemi. Autorské právo je tedy obor nikoli pouze pro vznešené duchy ve skleněných věžích, ale pro běžnou praxi a business. Tím se stále více autorské právo dostává do pozornosti států, mezinárodních organizací i pirátů, policie a soudů, ale především běžných lidí i knihoven. V nejrozvinutějších zemích (USA, EU, Japonsko, Austrálie, Kanada aj.) jeho význam stále roste - chrání totiž výsledky tvůrčí činnosti, jejichž tvorba je koncentrována právě v nich. Odráží se to i v intenzitě mezinárodních aktivit v této oblasti z poslední doby (dohoda TRIPS z r. 1995 spojující ochranu duševního vlastnictví a mezinárodní obchod, dvě dohody WIPO o "elektronickém Copyrightu" z r. 1996 - WCT a WPPT a především Směrnice ES o některých aspektech autorského práva v informační společnosti, která snad bude přijata na počátku r. 2001) i z významu, jaký přikládají orgány a členské státy ES harmonizaci autorského práva kandidátských zemí s právem ES jako podmínky pro přijetí do EU. Lze předpokládat růst významu autorského práva i v ČR, větší rozsah smluv opírajících se o AZ, sporů i postihů.

Je proto třeba, aby pracovníci knihoven nový autorský zákon znali a v praxi správně aplikovali. Je to nutné nejen pro zajištění ochrany zájmu autorů či čtenářů (členů knihovny), ale i v zájmu postupu knihovny samé, ať již z hlediska odvrácení sankcí za porušení autorského práva (knihovnu samu by mohly postihnout majetkové sankce občanskoprávní, popř. obchodněprávní, na pracovníky knihovny by však mohl dopadnout trestní postih, jehož rozsah v posledních letech v ČR roste spolu s intenzivnější a specializovanější prací policie v této oblasti), tak naopak pro využití autorského zákona (dále jen "AZ") při jednání s držiteli práv (producenty databází, vydavateli, autory, kolektivními správci) o smluvních podmínkách, popř. i se čtenáři. Aplikace nového AZ by měla být zapracována do zásad běžného provozu knihoven.

2.2 Nástup nových technologií a jejich rozporuplný dopad do autorskoprávních vztahů

Nové technologie se ve vztahu k tvorbě a šíření autorských děl projevují rozporně. Na jedné straně usnadňují získávání a zpracování informací i tvorbu nových informací (v podobě autorských děl), umožňují digitalizaci děl vyjádřených v tradiční papírové formě, levné, rychlé a kvalitní kopie dokumentů v papírové i elektronické podobě, jejich rychlé šíření digitálními sítěmi po celém světě, snadné zásahy do děl a jejich úpravy, ukládání značného množství dokumentů v malém prostoru pevného disku, odkud lze snadno opět s potřebným dokumentem manipulovat (pořídit jeho kopii, poslat ji čtenáři, zpracovat jej, vyjmout jej a uložit jinam nebo zcela vymazat aj.). Umožňují tak lépe tvořit i šířit autorská díla, zvyšují význam výsledků duševní práce a informací v nich ukrytých ve společnosti.

Na druhé straně jsou však tyto technické možnosti pro autory a držitele práv značně nebezpečné, neboť vyvolávají značný únik jejich možných příjmů a tím ohrožují samu existenci další tvorby autorských děl. Dosavadní autorské právo ovšem s těmito technickými možnostmi a jejich ekonomickými dopady na autory a držitele práv nepočítalo a umožňovalo uživatelům řadu "tradičních" výjimek z výlučných práv autorů, tzv. zákonných licencí, kdy uživatel (čtenář, knihovna) mohli v určitých taxativně vypočtených případech užívat autorská díla i bez svolení autorů a zaplacení odměny. Je proto logická reakce autorů, výkonných umělců a jiných držitelů práv, spočívající ve snaze o smluvní omezování uživatelů v možnosti pořizovat elektronické kopie nebo půjčovat elektronické dokumenty ve hmotné podobě kazet se zvukovým či audiovizuálním záznamem, CD-ROM i ve snaze prosadit do novel autorského práva zúžení dosavadních zákonných licencí, zejména kopírování pro osobní potřebu čtenáře nebo pro potřebu knihovny, pro půjčování hmotné rozmnoženiny díla čtenářům aj. Tyto oprávněné požadavky producentů a autorů směřují i k rozšíření úplaty za kopírování, neboť pouhé náhradní odměny z prodejní ceny "prázdných" kazet a kopírovacích přístrojů, placené v současné době, již zřejmě nepostačují.

2.3 Rozporuplná role knihoven v novém technickém prostředí a v autorském právu

Nové technologie výrazněji odkryly rozporuplné postavení knihoven z hlediska autorského práva. S jejich pomocí mohou lépe plnit svou hlavní funkci - podporu vzdělání obyvatel, uchování kulturního dědictví pro budoucí generace, mohou se stát skutečnými centry poskytování obrovského množství informací. Zároveň by se však bez adekvátní změny jejich postavení v AZ mohly stát pro tvůrčí tvorbu potencionální bariérou. Někdy je eufemisticky ze strany autorů prohlašováno, že knihovny jsou největšími piráty, které masově šíří jejich díla bez náležité protihodnoty, a to i když samy z toho zisk nemají. Teoreticky vzato, postačí výroba jednoho kusu rozmnoženiny časopisu, který bude producentem prodán veřejné knihovně a cena za jeho prodej bude jediným příjmem producenta, resp. autora, neboť knihovna jej elektronicky zkopíruje a digitální sítí zašle kterémukoli čtenáři, který prohlásí, že je to pro jeho osobní potřebu, popř. v meziknihovních vztazích i knihovnám a jejich čtenářům v jiných zemích. Vzhledem k nákladům výroby časopisu (stále rostou) by pak cena jednoho výtisku tohoto časopisu neúměrně vzrostla, což odradí další potencionální zájemce o koupi výtisku, kteří se pak raději obrátí na knihovny, kde požadovanou informaci získají jen za cenu odpovídající nákladům na pořízení kopie knihovny, popř. zcela zdarma. Knihovny se ovšem v poslední době často dostávají i na druhý břeh - samy publikují, pořádají výstavy a vzdělávací pořady a výukové programy, kde figurují jako producenti, držitelé práv.

Omezení možností knihoven, resp. zatížení uživatelů výraznými autorskými poplatky, však může vnést nerovnováhu do postavení autorů a uživatelů, omezuje přístup veřejnosti (zejména sociálně slabší skupiny studentů a vědců) k informacím. Nejedná se jen o omezení rychlosti a rozsahu zpřístupněných informací - necitelné úpravy v AZ v tomto směru mohou mít negativní dopad i na omezení demokratického základu pro vzdělání národa, negativní sociální dopady, pokud by informace měly být plně přístupné jen majetnějším skupinám, které si mohou dovolit nést poplatky za elektronické služby knihovny a počítačové vybavení domácností. Takovýto přístup navíc poškozuje vlastní občany v soutěži na evropské či světové scéně. Stát a obyvatelstvo, kde není zajištěn demokratický přístup k hodnotným aktuálním informacím, budou ve srovnání se státy, kde to zajištěno je, značně oslabeny a jejich vývoj se zbrzdí.

2.4 Obecná východiska nového zákona

Uvedené protikladné potřeby regulace vedly již na úrovni EU k velké diskusi mezi majiteli práv ke zdrojům (elektronickým i "papírovým") - autory, výkonnými umělci a vydavateli, majiteli elektronických databází na jedné straně a knihovnami reprezentovanými organizací EBLIDA na straně druhé při přípravě zmíněné Směrnice ES o některých aspektech autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti. Při přípravě byla velmi aktivní EBLIDA a svá stanoviska vůči orgánům EU formulovala v tzv. E#UP Position Paper ; obdobně i knihovnické asociace kandidátských zemí formulovaly své požadavky vůči orgánům EU a svým vládám v rámci příprav novel AZ ve svých zemích v tzv. CE#UP Position Paper. V poslední verzi doplněného návrhu uvedené Směrnice bylo dosaženo kompromisního řešení, spíše však v zájmu autorů a majitelů práv. Jejich obavy z nových technologií a změněných rolí knihoven tedy převládly a návrh Směrnice omezuje uživatele (i knihovny) v možnostech volného užití ve formě digitálního kopírování, resp. zákonných výjimek. Protože hlavním cílem nového AZ bylo dosažení harmonizace s právem ES, došlo v něm k obdobnému omezení knihoven a uživatelů vůbec z hlediska zákonných výjimek (podrobněji viz dále).

3. Obecná ustanovení nového zákona dotýkající knihoven

3.1. Zásady, systém AZ - autorské právo a práva související

3.1.1. Zásady AZ.

Nový AZ je koncipován jako komplexní předpis, upravuje i kolektivní správu. Odpovídá kontinentálnímu pojetí - základem jsou práva osobnostní, která určují povahu práv jako nezcizitelných, kterých se nelze vzdát, autorem (prvotním nositelem) může být pouze osoba fyzická. Tzv. monizmus předchozího zákona (tj. subjektivní autorská práva tvořila nedílný celek, a to i po smrti autora) byl vystřídán modernější koncepcí tzv. dualizmu práv osobnostních a majetkových, která mohou mít rozdílný režim i trvání. Proto osobnostní práva (vázaná na osobu autora) jeho smrtí zanikají, což však není zcela v souladu s Revidovanou úmluvou bernskou (RÚB). Teze o dualistickém pojetí také není promítnuta do zákona důsledně - majetková práva jsou totiž také koncipována jako nezcizitelná, jichž se nelze vzdát.

AZ je chápán jako zvláštní zákon ve vztahu k obecnému předpisu - občanskému zákoníku a přebírá proto i jeho zásady. Důvodová zpráva k autorskému zákonu (dále jen DZ) uvádí, že AZ má zásadu smluvní volnosti, tj. že se jeho úprava uplatní teprve tehdy, není-li sjednáno jinak. Jako výjimku uvádí, že se strany nemohou dohodnout na vzdání se nebo na převodu autorského práva nebo sjednání smlouvy mezi autorem a uživatelem tam, kde zákon tam stanoví povinnou kolektivní správu. Výkladem lze dojít k závěru, že smluvní volnost je omezena ještě v dalším směru - podle zásady opaku vyplývající z formulace v § 34 odst. 1 c) a § 39 AZ, kde jsou výjimečně připuštěny možnosti smluvně (popř. i jednostranně autorem) zapovědět uvedenou zákonnou výjimku, lze dojít k závěru, že ostatní případy omezení autorského práva - volného užití či bezúplatných zákonných licencí, které stanoví AZ v § 29 - 39 (na několika místech i ve prospěch knihoven), nelze smluvně vyloučit. Tato zásada byla ostatně uznávána již za platnosti předchozího AZ. Tato zásada má pro knihovny mimořádný význam, protože to znamená, že ta ujednání ve smlouvách s autory či jinými majiteli autorských práv, která jim možnosti omezení autorského práva, garantované zákonem (např. možnost zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu, citací, půjčování, zhotovení kopií pro archivní a konzervační účely) odnímají, jsou neplatná.

AZ rozšířil nástroje ochrany autora při porušení jeho práva (např. stažení a zničení neoprávněně pořízených rozmnoženin), konstruuje některá nová související práva (právo výrobce zvukově-obrazového záznamu, zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, nakladatele) a právo pořizovatele databáze. Ve shodě s právem ES také prodlužuje dobu ochrany majetkového práva autora na 70 let po smrti autora včetně jejího obnovení tam, kde již dosavadní ochranná lhůta 50 let uplynula.

AZ je budován na základě požadavku harmonizace s právem ES vtahujícímu se k autorskému právu. Tato úprava v právu ES není komplexní, existuje zde několik již platných směrnic (ochrana počítačových programů č. 91/250/EHS, pronájem a půjčování a některá práva související s autorským právem č.92/100/EHS, satelitní vysílání a kabelový přenos č. 93/83/EHS, doba ochrany č. 93/98/EHS a databáze č. 96/9/ES). Do zákona byly zapracovány i zásady teprve připravovaných směrnic (o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti a o právu autora na výnosech z opětovného prodeje originálu výtvarného díla - tzv. právo na slušné vypořádání). Lze konstatovat, že harmonizace s právem ES byla v novém AZ plně dosažena.

Vůdčí zásadou autorského práva je teritorialita právní ochrany, což znamená, že se autorské právo ČR použije i na zahraniční autory, jestliže budou jejich díla užita na území ČR a rovněž i na zahraniční osoby, které budou díla českých nebo zahraničních autorů užívat na území ČR. Smluvní ujednání o vyloučení českého práva nebo o volbě práva jiné země jsou ohledně autorského práva neplatná. Byla by možná ohledně úpravy smluv s cizím prvkem (např. mezi takovými subjekty), ale jen potud, pokud se nedostanou do rozporu s ustanovením AZ ČR tam, kde bude autorské dílo užito na území ČR.

3.1.2. Systém AZ.

Základním předmětem úpravy AZ a jeho systému je autorské dílo, resp. právo k němu - autorské právo.

Tradičně jsou však v AZ upravena i práva k nehmotným statkům svou povahou blízkým k autorskému dílu - práva výkonných umělců ke svým uměleckým výkonům, práva výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, která byla dosud souhrnně označována jako "práva příbuzná" k autorskému právu (neighbouring rights). Oprávněně však bylo kritizováno, že "příbuzná" z nich mohou být jen práva výkonných umělců, protože jejich výkony mají, stejně jako autorská díla, tvůrčí povahu a umělci mají nejen majetková, ale i osobní práva k nim. Ostatní zmíněné nehmotné statky s autorskými díly úzce souvisejí, ale příbuzná k nim nejsou. Proto se začal i v mezinárodních dokumentech používat výstižnější souhrnný pojem - práva související (related rights), který v novém AZ zahrnuje právo umělců k jejich uměleckým výkonům (performaces), výrobců k jejich zvukovým záznamům (phonograms), rozhlasových a televizních vysílatelů (tento nový termín je odvozen z angličtiny - broadcaster) k jejich vysílání (broadcasting), ale nově i právo výrobců k jejich zvukově obrazovým záznamům, právo zveřejnitelů k dosud nezveřejněným dílům, jejichž ochrana již uplynula (trvá 25 let - § 28) a právo nakladatelů na odměnu za zhotovením rozmnoženiny jimi vydaných děl pro osobní potřebu uživatelů.

K tomu přistupuje právo pořizovatelů k obsahu jimi pořízených databází, které je ještě vzdálenější od autorského díla než phonogram, a proto zřejmě nebylo zařazeno ani mezi práva související, i když s autorským dílem (strukturou databáze) souvisí. AZ dále nově upravuje kolektivní správu, která byla zatím upravena ve zvláštním zákoně o hromadné správě autorských práv, což pokládám za pozitivní propojení do jednoho předpisu, i když se může namítat, že se smísila problematika veřejnoprávní se soukromoprávní.

3.2 Informace a autorské dílo

I když autorský zákon informace jako takové (jejich obsah) s výjimkou obsahu databáze neupravuje, informace mají často podobu autorských děl a jejich zpřístupňování je zároveň i nutným užitím těchto děl a musí být v souladu s AZ. To je totiž častá, ale nesprávná výhrada se strany producentů informací - že totiž disponují s informacemi a nikoli s autorskými díly a že se proto na ně zákonné licence stanovené ve prospěch knihoven v AutZ nevztahují a jejich vztah s knihovnou by měl být řešen jen licenční smlouvou.

3.2.1. Předmět, který splňuje pojmové znaky díla.

Pro knihovny je proto stěžejní problém nové vymezení pojmu "autorské dílo", aby bylo jasné, na jaký dokument se vůbec ochrana autorského práva vztahuje. Tento stěžejní pojem je vymezen v § 2 odst. 1 větě prvé (v teorii se hovoří o tzv. generální klauzuli vymezení díla). Musí splňovat všechny tyto pojmové znaky, je to:

• "Dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké". Tato formulace přehodnocuje dosavadní vymezení základních oblastí, v nichž má autorské dílo působit, na dvě: umělecká nebo vědecká, přičemž dílo literární by mělo podle toho spadat do jedné z nich. Je to v zásadě správné, avšak pomíjí to fakt, že výjimečně existují literární díla, která nelze zařadit mezi umělecká ani vědecká, např. historické dokumenty různého typu, reklamní slogan, počítačový program aj.
• Jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora (nikoli výsledek rutiny, standardních postupů, statistiky, přehledy aj.), ale i podle odst. 3 vývojové fáze a části díla, název díla a jména postav. Je statisticky vyloučeno, že by dvě osoby vytvořily totéž dílo nezávisle na sobě.
• Vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické (právem jsou tedy chráněna např. všechna díla, splňující předchozí pojmové znaky, umístěná na Internetu), trvale nebo dočasně (např. i zachycená jen na obrazovce počítače), bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (nejsou tedy chráněna jen díla vysokého umění).

Dílem není zejména námět, denní zpráva nebo jiný údaj (data, informace) - samy o sobě, myšlenka (může to však být její ztvárnění, forma vyjádření), postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a jiný vzorec, statistický graf aj. I když to není výslovně uvedeno, není za autorské dílo i nadále pokládán výsledek práce restaurátora. Naopak technická norma, pokud splňuje pojmové znaky, je autorským dílem. Rovněž tak spoluautorem není ten, kdo dal k dílu podnět, odbornou radu nebo pomoc (§ 8 odst. 2). Úřední dílo, folklórní dílo a další díla podle § 3 sice pojmové znaky splňuje, ale autorské právo je nechrání, což může mít význam zejména pro technické knihovny, obecné knihovny aj. Druhy děl jsou oproti dosavadní úpravě také zpřesněny, výslovně se mezi nimi v § 2 odst. 1 věta druhá uvádí např. dílo vyjádřené podobným způsobem jako fotografické dílo, dílo audiovizuální (zahrnující kinematografické - dříve filmové dílo, televizní dílo, videogram aj.), dílo urbanistické (jako podtyp díla architektonického) aj.

3.2.2 Předmět, který nesplňuje všechny pojmové znaky, ale za dílo se pokládá.

AZ v § 2 odst. 2 stanoví, že i když některé nehmotné statky všechny pojmové znaky nesplňují (chybí jim jedinečnost, výsledek tvůrčí činnosti) a proto autorským dílem nejsou, AZ je za autorské dílo alespoň považuje: je to počítačový program, struktura databáze, fotografie, pokud jsou alespoň vlastním duševním výtvorem autora. Může tedy nastat dvojí situace - počítačový program splňuje pojmové znaky podle odst. 1 a pak je autorským dílem (většina programů) nebo je všechny nesplňuje, ale byl vytvořen určitou fyzickou osobou, a pak se za dílo pokládá. AZ chrání oba tyto případy stejně.

3.2.3 Autor a zákonná domněnka autorství.

Autorem může být pouze osoba fyzická, u struktury databáze (souborného díla) ta, která ji tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala. Nově je upravena zákonná domněnka autorství, která je ovšem vyvratitelná (§ 6).

3.3 Databáze

3.3.1. Pojmy, systém úpravy, odkazy.

Protože knihovny s databázemi často pracují, je třeba se věnovat jejich nové úpravě. Nesporným pozitivem je, že ochrana databáze jako zvláštního nehmotného statku byla komplexně zakotvena do jednoho předpisu. Došlo tím i k harmonizaci se Směrnicí ES o ochraně databází z r. 1996. Horší však už je to se systémem úpravy databází a formulacemi. Databáze je v AZ upravena dvojím způsobem - v souladu se Směrnicí - z hlediska struktury uspořádání jako autorské dílo a z hlediska obsahu jako nehmotný statek zvláštní, sui generis. Má proto i dvojí systémové zařazení - v části první, hlavě první je chráněna struktura databáze mezi ostatními autorskými díly (výslovně v § 2 odst. 2 a 5), v části první, hlavě třetí obsah databáze jako ochrana sui generis (v § 88 odst. 1 věta druhá až § 94). Bohužel, přes podněty autora této statě v textu zákona nebyly oba rozdílné nehmotné statky (struktura a obsah) pojmově odlišeny, zákon používá pro oba velmi rozdílné aspekty databáze jeden pojem "databáze", ač jejich právní režim je velmi odlišný a může dojít ke zmýlení.

Nedostatečná terminologická jasnost obou aspektů databáze se promítla již do § 1 písm. c) AZ, kde se hovoří o "právu pořizovateli k jím pořízené databázi", čímž se míní pouze obsah databáze a právo sui generis, tedy úprava v hlavě třetí, na niž zde zřejmě měl být odkaz. Vymezení pojmu "databáze", převzaté (ne přesně) z citované směrnice, není uvedeno v úvodních pasážích zákona, jak by systematicky bylo vhodné, když se s ním hned v § 1 a 2 pracuje, ale až v § 88 odst. 1 první věta. Tento obecný pojem je použitelný pro oba aspekty databáze - strukturu i obsah, měl být proto uveden alespoň v samostatném ustanovení, aby na něj bylo možno smysluplně odkázat z obou rozdílných úprav. Bohužel, v § 88 odst. 1 větě druhé již je obsažena úprava databáze pouze z hlediska jejího obsahu. Když se tedy odkazuje v § 2 odst. 5, tedy ohledně autorského práva ke struktuře databáze, na § 88, míní se tím jen §88 odst. 1 věta první.

3.3.2. Struktura databáze jako autorské dílo.

Struktura databáze je upravena také dvojím způsobem, i když je její právní režim v obou případech stejný:

• V § 5 odst. 5 je struktura databáze vymezena jako dílo souborné, pokud je uspořádáním obsahu nebo způsobem výběru jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Souborné dílo přitom může být jak uspořádání autorských děl (jak je tomu dosud), tak i i jiných prvků (např. výstava minerálů), takže se nemusí jednat o soubor výsledků tvůrčí činnosti, dílem souborným může být i struktura databáze dat získaných měřením či jiným netvůrčím způsobem. Struktura databáze (v textu zákona opět nepřesně jen "databáze") však sama musí splňovat pojmové znaky autorského díla (tvůrčí činnost, jedinečnost - viz 3.2.1.) a je zde chápána jako obecný zastřešující pojem pro souborná díla ("sborník, časopis, encyklopedie ... a jiná databáze").
• Podle § 2 odst. 2 se za dílo souborné pokládá i struktura databáze, která nesplňuje pojmové znaky autorského díla, ale je alespoň vlastním duševním výtvorem autora (viz 3.2.2.)

3.3.3. Obsah databáze - právo sui generis.

Obsah databáze je chráněn právem sui generis podle § 88 odst. 1 věta druhá jen tehdy, když představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k jeho pořízení, ověření nebo předvedení. Obsah databáze - jednotlivá data či jiné prvky - obvykle sám není chráněn autorským právem (jednotlivé prvky jejího obsahu by byly chráněny jako autorská díla např. u databáze vědeckých článků, ovšem jen z hlediska formy jejich vyjádření, nikoli vědecké myšlenky v nich obsažené). Doba ochrany obsahu databáze činí dle § 93 15 let, která běží vždy znovu od nového kvalitativně či kvantitativně podstatného vkladu do databáze (§ 88 odst. 2), takže pořizovatele databáze tento režim vede k tomu, aby ji nejméně v intervalu 15 let vždy podstatně inovoval (obvykle je však doba zastarání mnohem kratší a obsah je podstatně inovován dříve).

Pořizovatel není v § 89 upraven přesně, obrat "na svou odpovědnost" se nemíní důsledek porušení nějaké povinnosti, ale fakt, že nese riziko investic do pořízení databáze. Podle bodu 41 Preambule cit. Směrnice to je osoba, která pořízení databáze na své riziko iniciuje, tedy např. i objednatel jejího pořízení u subdodavatele (není to tedy zhotovitel, který ji vytvořil na základě smlouvy o dílo s objednatelem, ale objednatel).

Vlastní právo sui generis je vymezeno v § 90, přičemž neobvyklý obrat "vytěžování obsahu databáze", znamená "vybírání", "vyjímání", (extraction), tj. kopírování, převzetí do vlastního produktu aj. Pro knihovny je významné zejména ustanovení § 90 odst. 4 (výjimka z výlučného práva při půjčování), § 91 a 92 (další zákonné výjimky z výlučného práva autora). Potřebné je též pročíst všechny odkazy v § 94 na režim vztahující se na autorská díla, včetně zákonných výjimek z práva pořizovatele, kterých může využít knihovna nebo čtenáři, a to i kdyby byly držitelem práv knihovně v licenční smlouvě zakázány.

3.4 Obsah autorského práva

3.4.1. Osobnostní autorská práva.

Autorská práva se konečně člení na osobnostní (dříve osobní) a majetková, zákon je koncipován na principu dualistickém. Nově je formulován § 11 odst. 4, dle kterého osobnostní práva (tedy i právo na autorství) smrtí autora zanikají. Podle odst. 5 si však po smrti autora nikdo nesmí osobovat autorství k dílu, musí být autor díla uveden, nejde-li o dílo anonymní a dílo nesmí být užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu. Toto zpřesnění bylo do textu zákona zakotveno až na připomínku SKIP. Ochrany se bude moci domáhat osoba autorovi blízká (tento pojem je vymezen v § 116 ObčZ a je to velmi úzký okruh osob, obvykle užší, než jsou všechny osoby příbuzné), a dále příslušný kolektivní správce a právnická osoba sdružující autory daného typu (např. spisovatele).

3.4.2. Majetková autorská práva.

Revolučně jsou pojata práva majetková. Patří mezi ně především právo dílo užít, které nepředstavuje jakékoli zpřístupnění smyslového vnímání díla, jak tomu bylo dosud, ale jen určité taxativně uvedené případy užití díla. Mezi nimi je konečně uvedeno i sdělování díla veřejnosti (communication to public), včetně způsobu, že kdokoli může mít k dílu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí (konec formulace je opět výsledkem aktivity knihoven). Není ovšem odlišeno šíření díla počítačovou sítí jako zvláštní typ užití, naopak toto šíření je jako obecná možnost použitelné u různých typů užití díla. AZ tak neumožňuje jasně vyřešit sporný případ rozlišení televizního vysílání sítí, kdy vysílání a příjem běží v reálném čase na sebe navazujícím (§ 21 odst. 1 a 4), od "internetového" šíření, kdy uživatel si může "vysílané pořady" prohlédnout v čase podle své volby.

Mezi majetková práva patří i nadále právo distribuční, které se týká šíření díla jen v jeho hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině, které nemělo dosud zvláštní označení ani úpravu. Nově se označuje jako "rozšiřování" a je u něho uvedeno i tzv. národní vyčerpání práva prvním prodejem na území ČR s výjimkou práva na pronájem a půjčování. Bude tedy nutno odlišovat šíření (obecný výraz) a rozšiřování. U vymezení rozmnožování (kopírování) bylo na základě připomínek knihoven doplněno, že díla jsou rozmnožována i ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.

Vymezení pronájmu díla jen ve vztahu k dočasné osobní potřebě je příliš úzké, výlučné právo autora by mělo být na pronájem díla k jiným účelům. Autoři zákona zde prohodili konstrukci výlučného práva autora (to by mělo být co nejširší) a zákonné výjimky z něho (ta by mohla být jen pro dočasnou osobní potřebu). Toto nepochopení (autoři zákona zřejmě chtěli použít pojem "pronájem" jako legislativní zkratku právě později v úpravě zákonné výjimky u půjčování díla jen odkazem na § 15) vede k nesmyslně úzké koncepci výlučného autorského práva. Podobně je to i s půjčováním podle § 16, i když to skutečně bude obvykle pro účely osobní potřeby, ale i zde by měl mít autor výlučné právo půjčit dílo i k jiným účelům, ale zákonná výjimka z tohoto práva by měla být vztažena jen k dočasné osobní potřebě. I zde bylo zpřesnění definice ve vazbě na dikci Směrnici EHS z r. 1992 dílem připomínek knihoven, ale úplná náprava pochybených formulací v textu zákona dosažena nebyla.

Zpoplatnění společných domovních televizních a rozhlasových antén jako logický dopad vypuštění příslušné zákonné výjimky u úpravy práva na vysílání v § 21 je sice dílem poslanecké iniciativy, ale přinese prohloubení dosavadní nesmyslné situace, kdy jsou tyto antény zpoplatněny již ve vztahu k majiteli domu, aniž by je ti, co poplatky platí, užívali - mají-li např. v bytě svou anténu nebo kabelový přívod. Nyní budou ještě zpoplatněny vůči autorům prostřednictvím kolektivních správců.

Je zajímavé a nové, že i majetková práva jsou podle § 26 odst. 1 nepřevoditelná a autor se jich nebude moci vzdát. Tato rigidita a kogentnost úpravy je v rozporu s tržní potřebou pružnější smluvní dispozice a byla silně kritizována v současném § 14 odst. 2 AZ se strany Komise ES. Lze předpokládat tuto kritiku i vůči novému zákonu.

Podle § 27 budou majetková práva trvat po dobu života autora a nově ve shodě se Směrnicí Rady EHS z r. 1993 70 let (nikoli 50 let, jak je tomu dosud) po smrti autora. Nebudou-li dědici, připadnou práva nově státu odúmrtí

3.4.3. Vztah autorského a vlastnického práva.

Podrobněji než dosud je vyjádřena v § 9 odst. 3-5 nezávislost práva vlastnického a autorského, což znemožňuje galériím a muzeím, popř. knihovnám žádat zvláštní odměnu za publikaci kopií sbírkových předmětů, uplynula-li již doba jejich ochrany, pokud si to nevymíní smluvně při udělení svolení fotografovi ke vstupu do objektu, resp. k pořízení fotografií sbírky. Pokud již autorské právo zaniklo (u starších děl), opírá se takový požadavek jen o vlastnické právo galerie či muzea, nikoli o autorské právo. Právo nyní řeší možnost vlastníka či jiného uživatele stavby, která je vyjádřením architektonického díla, provést na ní bez svolení autora přiměřené změny v míře nutné a při zachování hodnoty díla. Samozřejmě, rozsah toho, co znamená "přiměřené změny v míře nutné" bude otázkou výkladu, ale ten bude moci být spíše restriktivní než extenzivní, autor tedy bude o něco více chráněn než vlastník.

Oproti původnímu návrhu není uvedeno právo autora na přístup k dílu mezi osobními právy, ale mezi právy majetkovými v § 12 odst. 3, a sice jako řešení konfliktu mezi právem vlastníka k hmotnému substrátu díla a autora.

3.5 Zákonné výjimky z výlučného práva autora

Nové je obecné vymezení podmínek pro volné užití a zákonné výjimky z práv autora v § 29 odst. 1, které je přesně převzato z čl. 9 odst. 2 RÚB. Taková omezení práva autora platí jen v taxativně v zákoně vypočtených případech a nesmějí být vykládány způsobem, který by narušoval běžný výkon autorských práv a byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora. Výklad výjimek je tedy možný jen restriktivně, nikoli extenzivně.

Nově je zpřesněno volné užití formou zhotovení tiskových rozmnoženin fotografickou technikou nebo jiným podobným způsobem na objednávku pro osobní potřebu objednatele podle § 30 odst. 3, což je případ často využívaný knihovnami. Nové je rovněž možné zhotovení a šíření kopií díla při předvádění televizních a rozhlasových přístrojů zákazníkům při jejich prodeji v rozsahu nezbytném pro předvádění těchto přístrojů (§ 30 odst. 2 písm. b). Nová je dále katalogová licence (§ 32), úřední licence (§ 34 odst. 1), výjimka k užití díla při občanských a náboženských obřadech (mších, sňatcích, pohřbech) a školních představeních a pro tzv. školní dílo (§ 35) a licence pro pořízení náhodných a dočasných kopií v elektronické podobě, které je nezbytnou a nedílnou součástí technologického postupu zpřístupnění díla (§ 37 odst. 3 písm. a).

3.6 Ochrana autorského práva

Nově jsou práva autora na ochrana autorského práva stanoveny výčtem velmi podrobně v § 40 a násl., a to práva na určení autorství, na zápověď, na odstranění následků porušení práva, na sdělení údajů o totožnosti rušitelů práva, na přiměřené zadostiučinění (finanční satisfakce je dosažitelná, aniž by bylo třeba prokazovat závažný zásah a újmu) i na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení podle ObčZ. Ochrana zahrnuje i možnost žádat od celních orgánů informace o dovozu zboží, které narušuje autorské právo a nahlížet do celních dokumentů dle § 42. K určitým formulačním změnám došlo v § 43 u ochrany proti porušení technické ochrany díla (např. hardwarových klíčů počítače). Nově je chráněna podle § 44 i elektronická informace o identifikaci práv k dílu před jejím odstraněním nebo změnou, popř. rozšiřováním kopií děl i sdělováním veřejnosti díla, u něhož byla tato informace odstraněna nebo pozměněna.

3.7 Licenční smlouvy

Velká změna nastala v pojetí smluv. Smlouva o vytvoření díla bude nadále upravena v ObčZ v rámci smlouvy o dílo a v AutZ bude jen stručná zvláštnost v § 61. Smlouvy o šíření a o jiném užití díla budou mít nyní povahu smlouvy licenční. Nebude možno majetkové právo samostatně smluvně převést.

3.8 Ustanovení přechodná

Podle přechodných ustanovení v § 106 návrhu se vztahy vzniklé před novelou i lhůty, které začaly běžet před ní, řídí podle dosavadních předpisů. Doba trvání majetkových práv se však řídí podle nového zákona, i když začala běžet již dříve. Pokud již před nabytím účinnosti novely uplynula, obnovuje se na dobu zbývající. Kopie děl, u nichž se doba ochrany obnovuje, lze volně rozšiřovat ještě po dobu 2 let po nabytí účinnosti novely.

4. Ustanovení nového AZ dotýkající se blíže knihoven

4.1 Pořízení kopií pro osobní potřebu

Užití díla (nejen pořízení jeho kopie) pro osobní potřebu se podle § 30 odst. 1 vůbec nepovažuje za autorskoprávní užití díla, ale za volné užití. Kopii si však musí udělat uživatel sám na svém přístroji a pak není povinen platit žádnou náhradní odměnu. Toto právo však neplatí pro zhotovení kopie počítačového programu, kopie či napodobeniny architektonického díla stavbou a nově i kopie elektronické databáze, kdy si uživatel kopii pro osobní potřebu bez svolení držitele práv provést nesmí. Zmíněné právo uživatele na pořízení záznamu, kopie nebo napodobeniny pro osobní potřebu se vztahuje na všechna díla, tedy i na díla elektronická. To však má jen uživatel sám na svém přístroji. Ani v novém AZ není jasně řečeno, zda to je jen osoba fyzická nebo výjimečně i osoba právnická, což umožnil jeden starší soudní judikát. Pokud však vůbec by bylo možno tento judikát dnes ještě aplikovat, osoba právnická by to mohla výjimečně činit jen pro zajištění zájmů.svých pracovníků nebo členů, v žádném případě pro své provozní či hospodářské účely. V právu ES se zdůrazňuje, že to je možné jen pro potřeby osoby fyzické, což by mělo být vykládáno asi stejně i v ČR. Knihovna ani jiná právnická osoba toto právo tedy spíše vůbec sama nemá, může však pro osobní potřebu uživatele zhotovovat tiskové kopie na objednávku, pokud za to bude platit roční poplatek, jak bude uvedeno v bodu 4.2, a to bez ohledu na to, zda to bylo poskytovatelem služeb uživateli poskytnuto za úplatu nebo bezplatně.

V zákoně neřešené je tedy např. v Západních zemích běžné zhotovování malého počtu kopií malé části některého dokumentu pro studenty v semináři vysokoškolským učitelem pro jejich studijní účely a bezúplatně (tzv. hand-outs). Tuto otázku např. řeší právo SRN, návrhy knihoven na zavedení podobného režimu i v ČR však zůstaly u budovatelů zákona bez odezvy.

4.2 Náhradní odměny za pořízení kopií pro osobní potřebu

Podle § 25 má autor nově právo na jednorázovou náhradní odměnu za zhotovení tiskové rozmnoženiny svého díla poskytovatelem rozmnožovacích služeb na objednávku a jako dosud i za přenesení zvukového nebo zvukově-obrazového (nikoli již pouhého obrazového) záznamu a za rozhlasové a televizní vysílání díla - to vše pro osobní potřebu uživatele. Je to náhradní odměna eliminující úniky příjmů autorů v důsledku kopírování pro osobní potřebu. Odměny se odvádějí příslušnému kolektivnímu správci. Dvakrát ročně (vždy za pololetí) - nejpozději do konce následujícího měsíce jsou povinné subjekty mu předkládat informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, tj. zejména o počtu prodaných nebo dovezených přístrojů a nosičů záznamů, jakož i o počtu tiskových rozmnoženin zhotovovaných na kopírovacích přístrojích. Knihovny tedy nebudou muset vést složitou a nákladnou evidenci konkrétních děl, které byly kopírovacím přístrojem tiskově rozmnoženy.

Tuto povinnost bude mít, stejně jako dosud, výrobce a dovozce kopírovacích přístrojů a nenahraných nosičů (kazet aj.), nově i výrobce a dovozce přístrojů umožňujících k pořizování kopií zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a zejména u tiskových rozmnoženin poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu.

Podle bodu 3 přílohy k zákonu je nově stanovena jednorázová odměna paušálně z každého rozmnožovacího přístroje při dovozu nebo při prvním prodeji přístrojů k pořizování tiskových rozmnoženin (kopírek) podle výkonnostní kapacity přístroje, a to pro kapacitu 4-12 kopií za minutu 650 Kč, pro 13-35 kopií za minutu 1300 Kč, pro 36-70 kopií za minutu 1600 Kč a pro více než 70 kopií za minutu 12000 Kč. Nová náhradní jednorázová odměna se podle bodu 2 přílohy platí ve výši 3% z prodejní ceny přístrojů k zhotovování zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (video-přístrojů, u rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, je to 1,5% z jejich prodejní ceny). I zde je odměna splatná při dovozu nebo prvním prodeji přístroje.

Podle bodu 5 přílohy jako dosud platí náhradní jednorázovou odměnu z prodejní ceny nenahraných zvukových a zvukově obrazových nosičů (tzv. prázdných kazet) ve výši 4% jejich výrobci nebo dovozci.

Nově se zavádí odměny, které za rozmnožovací služby při poskytování tiskových rozmnoženin za úplatu pro objednatele hradí poskytovatel takových služeb, což často bude i knihovna. Hradí ji i v případě, kdy pouze za úplatu zpřístupní svůj přístroj (kopírku) a tiskové rozmnoženiny si na něm zhotovuje sám objednatel (čtenář). Odměnu hradí knihovna ve výši 0,10 Kč za každou černobílou a 0,20 Kč za každou barevnou rozmnoženinu, a to jednou ročně. Ani slova však zákon nemá o povolení výjimky pro elektronické kopie, které tedy knihovny pro své čtenáře bez individuálního souhlasu držitelů práv nebudou smět dělat, stejně jako to nebudou smět dělat na zařízeních knihovny ani sami čtenáři, a to bez rozlišení, zda to je za úplatu či bezplatně, při podnikání nebo neziskově. Za takové kopie tedy knihovna nemůže ani platit náhradní odměny.

Nejasné je, jak je to s hrazením náhradních odměn za pořízení tiskových kopií pro osobní potřebu objednatele bezúplatně. Zatímco § 25 odst. 2 písm. e) říká, že odměnu má hradit jen poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, ustanovení § 30 odst. 3, který povoluje volné užití díla pro osobní potřebu uživatele, u zhotovení tiskové rozmnoženiny poskytovatelem rozmnožovacích služeb na objednávku nestanoví, že to má být jen za úplatu. Zřejmě je poskytovateli těchto služeb zákonem povoleno pořizovat pro uživatele kopie i zdarma, ale volné užití je mu povoleno jen tehdy, když řádně a včas zaplatí odměnu podle § 25.

4.3 Kopie při předvádění veřejnosti

Nově je zařazena možnost zhotovit kopii v rozsahu nezbytném pro předvedení zákazníkovi v souvislosti s prodejem (např. CD nebo kazety v hudebninách, veřejný příjem na televizních přijímačích v prodejně aj.) podle § 30 odst. 1 písm. b).

4.4 Citace a užití v přednášce

Stejně jako v současném zákoně jsou i v § 31 nového AZ stanoveny zákonné licence pro citaci malou, velkou (zařazení cizího díla do vlastního díla vědeckého, kritického, odborného nebo určeného k vyučovacím účelům) i zařazení zveřejněných děl do přednášky k účelům vědeckým, vyučovacím nebo jinak vzdělávacím.

4.5 Katalogová licence

Nově je v § 32 zařazena zákonná výjimka pro zařazení díla do katalogu výstavy, dražby aj. Nejedná se tedy o katalog knihovny.

4.6 Zpravodajská a časopisecká licence

Ty jsou obdobné, jako v současném zákoně - v odůvodněné míře lze užít dílo pro tyto účely podle § 34 odst. 1 písm. b) a c). Časopisecká licence se týká článků s obsahem politickým, hospodářským či náboženským s obsahem časového významu a možností zápovědi.

4.7 Užití díla při náboženských a občanských obřadech a ve školních představeních

Tyto případy představují nově zařazené zákonné licence. Patří sem i právo školy nebo vzdělávacího zařízení k nevýdělečnému užití díla vytvořeného žákem nebo studentem ke splnění svých studijních povinností, ale pouze k interní potřebě (školní dílo).

4.8 Kopie knihovny a archívu pro archivní účely, pro zdravotně postižené osoby a náhodné technické kopie

Knihovna, archiv a nevýdělečné školní, vzdělávací nebo kulturní zařízení může podle § 37 odst. 1 zhotovit kopii díla pro své konzervační a archivní účely. Tato zákonná výjimka je oproti současnému stavu, kdy si knihovna mohla pořídit kopii díla, které bylo čtenářem poškozeno nebo ztraceno, značně zúžena, přičemž obecně platí výše zmíněná zásada, že pojmy "archivní nebo konzervační účely" nelze vykládat příliš široce.

Oproti současnému zákonu byla v § 37 odst. 1 písm. c) rozšířena možnost pořídit kopii pro všechny zdravotně postižené (nejen pro nevidomé), a to jakkoli a nejen zvláštní technikou (Brailovým písmem). Je to ovšem možno jen v rozsahu odůvodněném jejich zdravotním stavem.

Z návrhu Směrnice ES o některých aspektech autorského práva v informační společnosti byla z podnětu knihoven v § 37 odst. 1 písm. a) zpřesněna v AZ nově zařazená zákonná licence pro pořízení náhodné kopie v elektronické podobě, která je nedílnou a nezbytnou součástí technologického postupu zpřístupnění díla (zejména přenosu) a nemá samostatný hospodářský význam. Tato licence by měla podle Preambule k cit. Směrnici krýt caching a browsing.

4.2.9. Půjčování děl knihovnou

Další tradiční zákonná výjimka je velmi stručně upravena v § 38 a týká se knihoven, archivů a nevýdělečných školních, vzdělávacích nebo kulturních zařízení, které mohou půjčovat (tj. nevýdělečně) při svém provozu originály či kopie vydaných děl, s výjimkou pořizování kopií záznamů zvukového a zvukově-obrazového záznamu a počítačových programů. Úprava je stejná, jako byla již v současném právu a na rozdíl od čl. 1 odst. 3 Směrnice ES o právu na pronájem a půjčování z r. 1992 to nemusí být veřejná knihovna (AZ ovšem pod čarou k § 37 odst. 1 odkazuje na knihovnický zákon).

Tato úprava bude krýt i meziknihovní výpůjční službu, pokud se ovšem skutečně jedná o zapůjčení hmotného dokumentu a ne o pořízení kopií v podobě elektronické, jak již bylo výše uvedeno. Budou-li při této službě knihovny provádět elektronické kopie, resp. kombinace elektronických kopií a zapůjčování jejich hmotné podoby, je jejich možnost značně omezena na případy, které zde byly popsány (pro účely archivní a konzervační, náhodné technické kopie při přenosu), většinou však bude zřejmě nutno mít svolení držitele práv. Pro osobní potřebu může elektronické kopie pořizovat nyní zřejmě jen uživatel, nebude-li knihovna i nadále vystupovat jako jeho zástupce, kopírující jeho jménem a na jeho účet, jak to bylo popsáno výše.

Zvláštní případ je pořizování elektronických kopií z papírových předloh jako mezitímních forem nutných k zasílání těchto dokumentů formou "document delivery" uživatelům, resp. otevření jejich individuální stránky. V tomto případě se autor domnívá, že se nejedná o běžnou elektronickou kopii, ale o kopii vytvořenou jen dočasně a nezbytně v procesu zaslání čtenáři, přičemž čtenář má povinnost si ji vytisknout, pokud ji vůbec přijme a použije. V žádném případě nemá právo používat dokument v elektronické podobě, jak mu byl doručen. Na tuto formu a jeho přípustnost jsou v praxi rozdílné názory a proto lze doporučit, aby tento případ jednotně pro všechny knihovně v ČR projednal SKIP s ochrannými organizacemi (kolektivními správci) o svolení tuto progresivní službu provádět a o jejich podmínkách.