Otázky spojené s projektem nové budovy Národní knihovny ČR

 

 

Projekt nové budovy Národní knihovny od architektonického týmu Future Systems vedeného Janem Kaplickým patří k vyhledávaným mediálním tématům a těší se mimořádné pozornosti široké veřejnosti. Tato rubrika se proto bude věnovat aktuálním otázkám, jež jsou s výstavbou nové budovy Národní knihovny spojené – od objasňování složitějších souvislostí přes uvádění některých nepřesných informací na pravou míru až po odpovědi na často kladené dotazy. Podrobnější informace k většině témat najdete ve strategických prioritách Národní knihovny na jejích webových stránkách.

Úsek komunikace NK ČR
 public.ur@nkp.cz

 

 

Národní knihovna nereagovala na protesty zpochybňující průběh architektonické soutěže a s těmi, kdo si stěžovali, odmítala komunikovat…

Národní knihovna byla vyhlašovatelem mezinárodní otevřené architektonické soutěže podle pravidel UNESCO a Mezinárodní unie architektů (Union Internationale des Architectes / International Union of Architects - UIA). Národní knihovna (ani žádný jiný subjekt) nebyla podle těchto pravidel oprávněna případné stížnosti na průběh soutěže řešit. To je vyhrazeno pouze UIA, jež se stížnostmi zabývala a regulérnost soutěže oficiálně (bez možnosti dalšího odvolání) potvrdila. Úplný text prohlášení UIA, v anglickém originále i jeho úřední překlad do češtiny, najdete na adrese http://www.nkp.cz/files/zprava_uia.pdf.

Nová budova Národní knihovny se podle zadání měla stát novou dominantou Prahy…

Ve stavebním zadání bylo např. uvedeno: “Nutnost umístění velkého množství svazků a pracovníků často ovlivní koncepci novostaveb nových národních a jiných velkých knihoven do té míry, že mají charakter ohromujícího národního monumentu, archivu a/nebo velkého, pro uživatele nepříliš přívětivého ´úřadu´. Podobnému efektu je třeba předejít.”

Jury u vítězného projektu mj. ocenila právě způsob, jakým je budova zasazena do kontextu hlavního města: “Budova se jakoby lehce dotýká země v osmi bodech. Je zasazena do okolní zeleně – již existující i nově vysazené. Jen minimální objem přesahuje nad úroveň stromů. Ze vzdálenějších pohledů citlivě obohacuje panorama Prahy, ale není dominantní, nesoutěží s okolními dominantami na horizontu…”

Robotický systém, s nímž počítá vítězný projekt nové knihovny, je instalován pouze na několika málo místech na světě. Je však poruchový a jeho provoz bude navíc energeticky velmi náročný.

Automated Storage and Retrieval Systém (ASRS) byl instalován v řadě knihoven, u novostaveb knihoven se dnes systém plánuje často. Několik instalací v 60. a 70. letech nebylo úspěšných, protože v té době nebyl k dispozici dokonalý ovládací SW a ani knihovny nepoužívaly knihovní systémy, které by bylo možné s ASRS propojit. V posledních letech se tato technologie velmi zdokonalila a stala se oblíbenou, zejména s ohledem na rychlost expedice a celkovou úsporu prostoru a nákladů (zejména provozních). Propojení s knihovním systémem dnes už také není problém. Systém vyžaduje 2x ročně krátkou údržbu, během které je mimo provoz, jinak je dimenzován na provoz 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Z hlediska celkových nákladů na provoz pak je ASRS, podle údajů knihoven, které tento systém provozují, mnohem levnější než sklad vybavený konzervativními regály.

V robotickém systému jsou knihy umístěny po cca 20-30 kusech v bednách, které jsou opakovaně dopravovány k výdeji a zpět. Chce-li uživatel jednu knihu, přijede jich 30 a 29 se do skladu vrátí; při vracení knih se celý proces opakuje. Při průměrné roční výpůjčce 500 000 knih se tak za rok obrátí miliony knih vzhůru nohama…

Při expedici se přemisťuje kontejner, který obsahuje několik desítek svazků (konkrétní počet závisí na typu, který si knihovna sama zvolí). V případě kompaktních regálů je ale v pohybu kvůli expedici jediného svazku mnohonásobně větší počet knih než u ASRS a dále na ně navazuje systém nepříliš šetrných vozíků, výtahů atd. ASRS dopraví dokumenty šetrně až na místo určení. ASRS se využívá zejména pro méně žádanou literaturu. Frekventované publikace jsou k dispozici ve volném výběru.

Národní knihovna ČR realizovala v roce 2006 více než 600 000 výpůjček. Z toho byla méně než polovina ze skladu, který bude vybaven ASRS. Počet expedovaných titulů navíc ještě sníží zařazení části fondu do volného výběru, tedy bez použití ASRS.

Soutěž byla šitá na míru Janu Kaplickému, kterého k účasti v soutěži pozval osobně generální ředitel Národní knihovny…

Národní knihovna upozornila dopisem na vyhlášení soutěže dopisem celkem 17 architektů. Pokud některá média ilustrovala vyhlášení soutěže fotografií Jana Kaplického, učinila tak o své vůli, nikoli na popud či přání Národní knihovny.

Dopis byl zaslán následujícím architektům:

1) Mr. Peter EISENMAN, FAIA, NEW YORK, USA

2) Mr. Rem KOOLHAAS, ROTTERDAM, HOLLAND

3) Mr. Steven HOLL , NEW YORK, USA

4) SNOHETTA ASSOCIATES, OSLO

5) DE MEURON et J. HERZOG, BASEL, SUISSE

6) Mr. Norman FOSTER, LONDON, GREAT BRITAIN

7) Mr. Richard ROGERS, LONDON, GREAT BRITAIN

8) Mr. Peter ZUMTHOR, HALDENSTEIN, SUISSE

9) Mr. Tadao ANDO, OSAKA, JAPAN

10) Mr. Jan KAPLICKY, FUTURE SYSTEMS, LONDON, GREAT BRITAIN

11) Monsieur Renzo PIANO, GENOVA, ITALY

12) Mr. Richard MEIER NEW YORK, USA

13) Mr. Anton SCHWEIGHOFER,VIENNE, AUSTRIA

14) Enric MIRALLES, BARCELONA, SPAIN

15) Pan Josef PLESKOT, Praha

16) Pan Emil PŘIKRYL, Praha

17) Pan Martin KOTÍK, ATEL. OMIKRON – K, Praha

Text dopisu:

Vážený pane architekte,

dovolte mi prosím upozornit Vás na mezinárodní otevřenou architektonickou soutěž, kterou podle standardů a se schválením Světové unie architektů (UIA) vyhlásila dne 16. května 2006 Národní knihovna České republiky. V soutěži hledáme nejvhodnější návrh nové budovy Národní knihovny, která bude stát na velmi zajímavém místě: západním okraji letenské pláně v Praze, v sousedství památkové zóny UNESCO Staré Město – Hradčany – Malá Strana. Přáli bychom si, aby nová Národní knihovna České republiky, kterou bychom rádi otevřeli koncem roku 2010, nebyla jen moderním studijním a informačním centrem, ale zároveň zajímavou ukázkou té nejlepší světové architektury dneška. Nesmírně mne proto potěší, pokud se této soutěže zúčastníte.

Podrobnější informace včetně soutěžních podmínek a složení poroty jsou k dispozici na webových stránkách Národní knihovny: http://www.nkp.cz/competition_library/index.htm. Uzávěrka přihlášek je 30. června tohoto roku.

S úctou a nadějí

Vlastimil Ježek
 gen. ředitel NK ČR

Novostavba Národní knihovny jsou vyhozené peníze – kdyby se investovaly do opravy Klementina, Národní knihovna by se nemusela nikam stěhovat.

Rekonstrukce Klementina je s výstavbou nové budovy spjata – Národní knihovna již koncem roku 2004 předložila ministerstvu kultury dva investiční záměry – jeden na výstavbu nové NK, druhý na rekonstrukci/revitalizaci Klementina. Neexistuje ale způsob, jak pouze v Klementinu vytvořit dostatečnou kapacitu s rezervou na minimálně příštích padesát let tak, jak s tím počítá projekt nové Národní knihovny. V rámci revitalizace jsme již otevřeli Galerii Klementinum, rekonstruovali některé odborné studovny, otevřeli nové bistro a klementinskou kavárnu. Na řešení prostorových problémů navíc nezbývá mnoho času: pokud nebude mít NK kolem roku 2010 k dispozici další kapacity pro zpracování a ukládání nových přírůstků, její provoz neodvratně zkolabuje.

Po dokončení stavby Národní technické knihovny se z Klementina dnešní STK odstěhuje. Proč Národní knihovně nestačí k jejímu dalšímu rozvoji prostory, které se tak uvolní?

Šlo by o pouhé provizórium, neboť jejich kapacita není taková, jakou Národní knihovna pro zabezpečení dlouhodobé perspektivy potřebuje. A kromě toho by bylo prakticky nemožné památkově chráněný klementinský areál proměnit v moderní knihovnický areál, jenž by nabídl uživatelům kompletní servis na úrovni 21. století. V traktu, který opustí STK, budou umístěny fondy a služby Slovanské knihovny.

Národní knihovna se přestěhuje do nové budovy a Klementinum se promění v turistický “disneyland”.

Klementinum zůstane i po dostavbě nové budovy hlavním sídlem Národní knihovny, která v rekonstruovaných prostorách využije více než 70 % kapacity areálu. Především zde zůstanou sbírky vzácných rukopisů, starých tisků, hudebního oddělení (včetně unikátní nejstarší mozartovské sbírky na světě!) i cenné fondy Slovanské knihovny, služby všem českým knihovnám zde bude nadále poskytovat Knihovnický institut.

Organizační změny se plánují na základě principu “vše na jednom místě”: kompletní fondy i pracovníci zabezpečující jejich získávání, zpracování, ochranu a zpřístupnění. Uživatelům knihovny tak ušetříme čas, knihovně (resp. daňovým poplatníkům) peníze.

Celá koncepce pojmenovaná jako “revitalizace Klementina” navíc směřuje k tomu, aby se veřejnosti zpřístupnila i místa dosud nepřístupná. Využívat vzácné barokní sály (zejména oba matematické sály) jako depozitáře knih či kanceláře nepovažujeme za správné. Klementinum bude v budoucnu mnohem více, než jsme dosud byli zvyklí, otevřené veřejnosti, tedy včetně turistů. S tím souvisejí rovněž plány na proměnu asfaltových nádvoří v zahradu – vznikne tak další relaxační zóna přímo v centru města; tento záměr je ovšem podmíněn připravovanou výstavbou neveřejného podzemního parkoviště pod Divadelním nádvořím (dřívější Hospodářský dvůr), které v měřítku 1:1 nahradí dosavadní parkovací stání na povrchu.

Na provozu “turistického” Klementina budou vydělávat soukromé firmy, kterým jde současné vedení Národní knihovny na ruku…

Národní knihovna není organizací, která by byla kompetentní k provozování restauračních služeb, pořádání koncertů či provádění turistů. Proto se o provoz bistra a kavárny, zajišťování koncertů v Zrcadlové kapli a o návštěvy turistů v Klementinu starají soukromé firmy. Na zajištění těchto služeb byla vypsána výběrová řízení, ve kterých vždy zvítězila nejvyšší nabídka. Za pronájmy díky tomu Národní knihovna do svého rozpočtu získá každoročně více než dvojnásobek částky, kterou inkasovala za stejné prostory (od jiných soukromých podnikatelů) dříve.

Proč Národní knihovna vyloučila v zadání soutěže umístění fondů pod zem a v průběhu soutěže od této podmínky ustoupila?

Pro odpověď na tuto otázku je dobré seznámit se s celým zněním příslušné pasáže stavebního programu:


“Skladiště knihovních fondů

Národní konzervační fond (NKF) a část univerzálního knihovního fondu (UKF) tvoří nejvýznamnější sbírku novodobé bohemikální literatury za období od r. 1801 do současnosti v České republice, která musí být uchována trvale, tzn. po neomezenou dobu do budoucnosti. I na další části UKF se vztahuje tato povinnost, která je Národní knihovně ČR stanovena zákonem. Z tohoto důvodu jsou nároky na parametry skladišť NK ČR podstatně přísnější, než u kterékoliv jiné knihovny v zemi. Proto ve všech skladištích musí být dodrženy mikroklimatické parametry, které jsou uvedeny v podrobné tabulce – viz Příloha 2: Detailní popis a rozměry jednotlivých pracovišť, přičemž se preferuje, aby parametr teploty byl dosahován sálavým teplem nebo chladem, spíše než nadměrnou výkonnou cirkulací vzduchu. Stavební konstrukce musí zajistit i během výpadku všech technických prostředků, že teplota ve skladištích nepřekročí parametry uvedené ve zmíněné tabulce včetně nejteplejších letních dnů. Z hlediska ochrany fondů platí totéž pro studovny. Skladiště by měla být vybavena elektronickým zabezpečovacím a protipožárním systémem a samozhášecím systémem, který nepoškozuje papír, kůže a další látky, ze kterých jsou dokumenty vyrobeny. Z hlediska minimalizace rizik nesmí být jádro konzervačních fondů umístěno v podzemních podlažích a v nejvyšším nadzemním podlaží. Nad skladišti i ve vnitřních prostorách skladišť nesmí být umístěny rozvody vody, odpadu, příp. jiné, které mohou způsobit vyplavení nebo požár. Z těchto důvodů by nad skladišti a v jejich blízkosti neměly být umístěny provozy jako restaurace, literární kavárna apod. Topení ve skladištích a studovnách by mělo být regulováno centrálně. Do režimu vytápění nesmí zasahovat zaměstnanci nebo čtenáři.”


Je evidentní, že podtržená musí se týkají především bezpečného uložení a ochrany národních konzervačních fondů. Pracovníci NK provedli v rámci přípravy zadání srovnávací analýzu situace ve světových národních knihovnách, z níž vyplynulo jako nejčastější nejbezpečnější řešení umístění v nadzemních podlažích. Po analýze návrhů došlých do soutěže bylo evidentní, že řada řešení s umístěním fondů nad zemí poskytuje podstatně menší záruky než podzemní varianty. Od doby, kdy byly dokončeny námi analyzované stavby (včetně relativně nových), došlo ke změně stavebních materiálů (např. velká oblíbenost skleněných povrchů problematizuje nadzemní uložení v případě selhání technologií) i technologií (robotizované systémy umožňují okamžité hermetické uzavření prostoru v případě ohrožení, okamžité spuštění rasantních nápravných opatření bez potřebné evakuace osob ze skladiště atd.) Proto jury (vedena snahou vybrat po všech stránkách nejlepší návrh) požádala (v souladu se stanovami UIA) zástupce NK o vyjádření, zda na dané podmínce trvá. Vedení NK po shlédnutí dodaných návrhů a dalších analýzách a konzultacích od této podmínky ustoupilo. Robotický systém není neznámým řešením, v řadě světových knihoven již spolehlivě funguje, v současné době probíhá množství nových instalací na všech kontinentech v knihovnách srovnatelné velikosti.

 

Podmínka umístění konzervačních fondů nad zem se účelově démonizuje a zkresluje. V první řadě nešlo nikdy (!) o veškeré fondy, ale pouze o jejich menší část, necelou 1/3. Většina fondů mohla být umístěna pod zemí. Národní konzervační fond tvoří v přepočtu cca 13% plochy, čili není určujícím pro charakter a tvar celé stavby.

 

Ve stavebním programu není uvedeno, že v případě nedodržení některé z uvedených podmínek je porota povinna návrh vyloučit a nestalo se to ani při dodržení některé z jiných podmínek u dalších návrhů. Při přípravě stavebního programu jsme vycházeli ze skutečnosti, že podle pravidel UIA si porota sama stanoví hlavní kriteria pro posuzování došlých návrhů, což se také stalo – viz výtah z protokolu z jednání:

“Jury sat down to review briefly the Competition Conditions and to set the criteria of evaluation, i.e. aspects of

Urban planning

Library typology and planning

Building architecture”

Stavební program nebyl ze strany zadavatele koncipován jako “vyškrtávací mechanismus” pro nedodržení kterékoli z podmínek. Pokud by byl takto koncipován, místo mezinárodní jury by nám stačil počítač. Takovýmto způsobem ale nevybíráme ani automatizované systémy pro knihovnu – i zde je uvedena řada podmínek, ale nedodržení jedné nebo několika z nich neznamená automatické vyloučení. Vždy hledáme nejlepší návrh, který nejlépe odpovídá daným podmínkám, ale nepředpokládáme 100% shodu. Jedná se o komplexní hodnocení a také si vždy necháváme volný prostor pro zohlednění nepředpokládaných technologických novinek v zájmu výběru nejlepšího z kandidátů, což jsme tím spíše předpokládali u architektonické soutěže. Také je třeba uvést, že stavební program obsahuje celou řadu dalších podmínek. 80% návrhů nedodrželo několik z nich a žádný z nich nebyl proto vyřazen. Není pravdou, že umístění konzervačních fondů nad zemí bylo diskriminační podmínkou. U některých projektů bylo naopak právě zajímavé řešení postavené právě na této podmínce jejich nejcennější devizou, díky níž se dostaly až do finále – jinak by zřejmě vypadly v některém z prvních kol. Tolik věcné stanovisko zadavatele. K procedurálním otázkám jednání jury UIA vydala stanovisko přímo UIA.

Projekt neodpovídá českým požárním normám, normám pro osvětlení…

Soutěžní návrh není projektem pro stavební povolení, které bychom bez vyhovění českým normám samozřejmě nedostali.

Vyhlášení mezinárodní soutěže na novou budovu Národní knihovny bylo zbytečně uspěchané. Tak závažnému rozhodnutí měla předcházet diskuse odborné veřejnosti…

Odborné diskuse na téma výstavba nové budovy Národní knihovny vedou knihovníci již přes sto let. Nemáme tedy rozhodně pocit, že bychom jednali nějak ukvapeně. V archivech najdete na toto téma obsáhlé materiály, z nichž některé nesou datum ještě z konce 19. století. Pohříchu se však žádné z plánů nepodařilo dotáhnout do konce a Národní knihovna se svými fondy se v minulosti dočkala prakticky jen některých dílčích, provizorních řešení. Takovým byla ostatně i výstavba Centrálního depozitáře v Hostivaři dokončená v listopadu 1995, které předcházel kolaps části provozů Národní knihovny zapříčiněný zaplněním skladovacích prostor v Klementinu. (Nové knihy tehdy nebylo již možné nikam ukládat a nezpracované přírůstky, které si tím pádem nikdo nemohl půjčovat, se vršily v přepravkách i na chodbách knihovny.)

Na základě výše uvedených zkušeností a s ohledem na kapacitu hostivařského depozitáře, který bude zcela zaplněn cca v letech 2010-2012, začalo jednat na podzim roku 2004 vedení Národní knihovny o výstavbě nové budovy. Po prvních jednáních s pražským magistrátem a ministerstvem kultury představil Vlastimil Ježek, generální ředitel NK ČR, v lednu 2005 projekt výstavby nové budovy na okraji Letenské pláně. (Tedy více než rok před samotným vyhlášením soutěže!) O plánech na výstavbu nové budovy i o vybraném pozemku tehdy referovaly deníky, rozhlasové i televizní stanice. Plánovaná novostavba Národní knihovny ČR se poté stala tématem diskutovaným na odborných konferencí (mj. Inforum v květnu 2005, Knihovna a architektura v září 2005). Nešlo tedy o žádné uspěchané či náhodné rozhodnutí a k plánům, včetně místa vybraného pro stavbu budoucí knihovny, se mohla po mnoho měsíců vyjadřovat nejširší veřejnost.

Více informací na toto téma viz.:

http://knihovna.nkp.cz/knihovna71/hekrlo.htm
http://www.nkp.cz/novabudova/novabudova_napsali05.htm
http://www.nkp.cz/novabudova/novabudova_napsali06.htm

Od generálního ředitele Vlastimila Ježka bylo nezodpovědné, že se do tak závažného projektu s celonárodním významem, jakým je výstavba nové budovy Národní knihovny ČR, pustil bez toho, aby pro něj předem zajistil podporu důležitých politických osobností…

Naopak – vedení Národní knihovny ČR věnovalo od samého počátku jednáním se zástupci všech politických stran mimořádnou pozornost. Výstavba nové budovy NK tak měla mj. podporu čtyř ministrů kultury, dvou vlád České republiky, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Rady i Zastupitelstva hlavního města Prahy a v neposlední řadě také pražského primátora. A kupříkladu pražská ODS měla v roce 2006 podporu výstavby nové budovy NK na Letné (sic!) dokonce ve svém volebním programu. Přes všechny dosavadní mediální přestřelky nám nicméně dává jistou naději fakt, že veřejně deklarované sliby, podepsané smlouvy ani volební programy zatím nikdo z politiků oficiálně nezrušil a nesmetl definitivně ze stolu.

Více informací na toto téma viz.:

http://www.nkp.cz/novabudova/novabudova_usneseni.htm

Proč se bráníte studentské iniciativě, která chce Klementinum uhájit pro studenty a studentský život?

Studentský živel patří ke klementinskému areálu odnepaměti a nic se na tom nezmění ani v budoucnosti. Tady jde spíše o zásadní nedorozumění - někteří studenti se patrně domnívali, že po výstavbě nové budovy Národní knihovna ČR vyklidí celý areál Klementina. Jenomže podobný plán nikdy neexistoval a po chystaném otevření nové budovy zůstanou v Klementinu nadále zejména historické fondy nevyčíslitelné hodnoty, fondy Slovanské knihovny a Knihovnický institut včetně specializované knihovny a studovny. Představy o tom, že by se Klementinum přebudovalo na univerzitní kampus a unikáty, jakým je třeba kodex Vyšehradský (památka srovnatelná svým významem s korunovačními klenoty), by se musely přestěhovat kamsi na periférii, se tak zcela míjejí s realitou. Národní knihovna má ovšem zájem na oboustranně prospěšném partnerství s vysokými školami, respektive se studenty i s akademickými pracovníky. Jeden z důležitých kroků v tomto směru představuje rámcová smlouva o spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze, kterou podepsali rektor UK profesor Václav Hampl a generální ředitel NK ČR, Mgr. Vlastimil Ježek 15. května 2008.

Více informací na toto téma viz.:

http://www.nkp.cz/files/tz_uk.doc
http://www.nkp.cz/files/smlouva_uk.pdf

Byla anonymní otevřená architektonická soutěž podle pravidel Mezinárodní unie architektů (UIA) kompatibilní s platnými zákony v ČR, zejména s ohledem na zákon o zadávání veřejných zakázek?

Expertní právní skupina týmu Národní knihovna zodpověděla tuto otázku kladně již na svém druhém jednání 14. listopadu 2007 – a to poměrem sedm hlasů pro, jeden proti. V zápise je mj. uvedeno: “...v daném případě nešlo o veřejnou zakázku dle zákona č.40/2004 Sb., ale o soutěž mezinárodní, z níž vzešlo autorské dílo, které následně může být podkladem pro zadání veřejné zakázky ve smyslu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění.” Z tohoto vyjádření tedy vyplývá, že s vítězným dílem z předmětné soutěže lze dále pokračovat v jeho realizaci podle zákona o veřejných zakázkách. Přesto se bohužel opakovaně objevují hlasy tvrdící opak.

Názor expertní právní skupiny je v souladu se stanoviskem stálého představitele České republiky při UNESCO pana Petra Janyšky ze dne 20.prosince 2007, v němž se mj. uvádí: “Generální konference Unesco přijala v listopadu 1978 Doporučení týkající se mezinárodních soutěží v architektuře a výstavby měst. Definuje se tam charakter mezinárodních soutěží, porot, odměn vítězům i standardy pro konání takových soutěží. V Doporučení na několika místech explicitně figuruje UIA, např. v kapitole týkající se organizování mezinárodních soutěží (jejich podmínky mají být stanoveny po konzultaci s UIA), eventuálních sporů (řešit přes UIA), stanovení podmínek soutěží včetně písemného souhlasu UIA se zadáním soutěže (harmonogram, registrační poplatky, členství v jury), jeden člen jury by měl být jmenován UIA."

Přílohy:

Proč jste se snažili zatajit před veřejností skutečnou cenu nové knihovny? Na začátku se mluvilo o dvou miliardách a nyní již primátor Pavel Bém tvrdí, že na novou knihovnu potřebujete ve skutečnosti šest miliard…

Nic jsme netajili a Pavel Bém nejspíš dostal od svých poradců špatné informace, neboť nepředpokládáme, že by se snad primátor hlavního města Prahy pokoušel mystifikovat vědomě veřejnost. V tiskové zprávě k vyhlášení architektonické soutěže vydané Národní knihovnou ČR 16. května 2006 se mj. píše: “Celkové plánované náklady na výstavbu knihovny jsou (v cenách roku 2004) 1 835,610 milionů Kč.” (To je ostatně zhruba i částka, se kterou podle premiéra Mirka Topolánka počítala vláda.) Vzhledem k oddalování možného zahájení výstavby, nikoliv ovšem vinou Národní knihovny, však musíme počítat s inflací a nárůstem cen za stavební práce, energie i materiál. Původně kalkulovaná částka tak může narůst zhruba o jednu miliardu – spekulace o šesti miliardách jsou ale čirou fikcí. Přesnější čísla budeme mít ovšem k dispozici teprve poté, co budeme moci konečně nechat vypracovat studii proveditelnosti.

Proč jste připravili mezinárodní architektonickou soutěž tak nedbale, že byla vyhlášena na jiné pozemky, než které vám pražský magistrát slíbil prodat?

Podle názoru odborníků z Útvaru pro rozvoj hl. města Prahy (nešlo tedy o žádné svévolné rozhodnutí Národní knihovny!) by bylo z urbanistického důvodu lepší stavební pozemky upravit – a to výměnou cca 2000 metrů čtverečních ze západního okraje za stejnou výměru na jihu. (Onen pruh na jihu je podle územního plánu sice zakreslen jako zeleň, reálně však jde o asfaltový povrch, kde parkují autobusy.) Na této výměně se Útvar pro rozvoj hl. m. Prahy dohodl s Národní knihovnou
a soutěž byla vyhlášena již na pozemky upravené podle požadavků ÚRM přinejmenším s vědomím tehdejšího náměstka primátora pro územní rozvoj Jana Bürgermeistera (dokumentováno korespondencí i regulačními podmínkami pro mezinárodní architektonickou soutěž schválenými právě útvarem rozvoje). Národní knihovna měla v té době příslib, že Útvar pro rozvoj hl. m. Prahy bude iniciovat změnu územního plánu, aby bylo možné pozemky vyměnit.

V říjnu 2006 zpracoval Útvar rozvoje hl. m. Prahy analýzu této problematiky pro primátora Pavla Béma – včetně návrhu na změnu územního plánu, který pod názvem “Národní knihovna” Rada hlavního města 23. ledna 2007 odhlasovala (viz. Usnesení č. 73). V únoru však právníci Magistrátu přišli na to, že na takové samostatné rozhodnutí neměla Rada podle nového stavebního zákona, který platí od 1. ledna 2007, právo a o změně musí rozhodnout zastupitelstvo. Poté se návrhem na změnu územního plánu týkající se pozemků pro Národní knihovnu zabýval Výbor územního rozvoje ZHMP (5. 4. 2007) a Rada hl. m. Prahy měla pro své zasedání 10. 4. 2007 dokonce již pro Zastupitelstvo hl. m Prahy v této věci připravené souhlasné usnesení. A ještě 5. května 2007 hlasovalo na 5. zasedání všech deset přítomných členů Výboru územního rozvoje ZHMP pro změnu územního plánu.

Pokud tedy někdo tvrdí, že výstavba nové knihovny vázne kvůli problémům s pozemky, respektive změnou územního plánu, měl by zároveň vysvětlit, proč zničehonic přestaly platit veřejně dané sliby.

V každém případě je nyní ale možné novou knihovnu postavit i bez změny územního plánu. Ateliér Future Systems totiž našel řešení, které umožní realizaci stavby na pozemcích na Letné, jež Zastupitelstvo hlavního města Prahy svým usnesením schválilo k prodeji Národní knihovně a kde lze knihovnu postavit bez jakékoli změny územního plánu.

 

Přílohy: