Hlavní stránka NK 1/2002 Bulletinplus

Astronomie a Klementinum
(Astronomy and Clementinum)

RNDr. Zdislav Šíma, CSc.
Astronomický ústav AV ČR

Jak známo, v  komplexu budov Klementina měla sídlo po velmi dlouhou dobu Státní hvězdárna. Dnes z ní běžný návštěvník Prahy pozná jen do daleka viditelnou a na pano-ramatu Prahy nepřehlédnutelnou Astronomic-kou věž, která byla díky akci “Praha – evropské město kultury roku 2000” zpří-stupněna veřejnosti. Národní knihovna vy-dala v těchto dnech pod názvem Astronomie a Klementinum knihu, která je jedním z plodů této akce, i když vychází až nyní.
Kniha sama, již podle svého názvu, pojednává o astronomii a konkrétně o tom, jak byla svázána s  Klementinem.
Klementinum vybudovali Jezuité a Astrono-mickou věž zde postavili již roku 1722. Proto je zřejmé, že k tomu, aby se ozřejmily kořeny jezuitského zájmu o tuto vědu, je nutno se podívat i na dobu starší, která příchodu Jezuitů do Čech (1556) předcházela. Samo-zřejmě, že se jedná o založení pražské Karlovy university a o výuku astronomie na ní.
Nicméně v období, kdy v Čechách došlo k největšímu rozmachu astronomie, tedy za vlády Rudolfa II. krátce před třicetiletou válkou, Klementinum už stálo. I když si nej-větší protagonisté tehdejší astronomie, kterými byli Tycho Brahe, Johannes Kepler a Tadeáš Hájek z Hájku, udrželi jistý odstup od Jezuitského řádu, protože sami byli protestanté, je velmi zajímavé vidět prolínání vědy v tehdejší liberální Praze.
Následující doba úpadku, která začala tři-cetiletou válkou, a jež byla způsobena mimo jiné i děsivým hospodářským propadem, nebyla pro astronomii zase až tak hluboká, jak mnozí soudí. Doba “Temna” byla spíš dobou temna pro českou národní svébytnost, než pro vědu samu. Zde mnohem více bránila rozvoji ortodoxní katolická církev, která se stále nebyla schopna vyrovnat s Koper-níkovým heliocentrismem. Jezuitský tanec mezi vejci, kdy jejich předním vědeckým činitelům bylo jasné, že geocentrismus je už naprosto neudržitelný, patří i dnes k mimo-řádným příkladům toho, jak probruslit mezi vymáhaným (geocentrismus) a tím, co je při-rozené a co má budoucnost (heliocentrismus). Čtenáře možná zaujme, do jaké míry byly poměry v tomto směru v rámci jezuitského řádu svobodné. Jezuité rozhodně nepatřili mezi zanícené hlasatele Ptolemaia. Duch Prahy, jakožto ostrůvku pozitivní deviace v tehdejším protireformačním oceánu, se pro-jevil i za zdmi jezuitské koleje. V tom spočívalo zřejmě největší dědictví renesance. Únikem z dilematu doby se jezuitům stala gnomonika, čili konstrukce slunečních hodin, ve které dosáhly nemalých úspěchů.
Pozoruhodná je také činnost členů jezuitského řádu na misiích v Číně a v Latinské Americe. Mnoho odborníků právě na astronomii a ma-tematiku, kteří vyšli ze zdí Klementina, se za-psalo do světové historie vědy. Bez zmínky o nich by kniha nemohla snad ani vyjít.
Stejná pozornost patří i klementinskému jezuitskému muzeu, které po dlouhou dobu existovalo jako velmi významná naučná insti-tuce. Založeno bylo roku 1722. Za povšimnutí stojí, že díky tomu bylo dokonce starší než British museum v Londýně a patřilo mezi nejstarší v Evropě. Správcové tohoto muzea byli často osobně provázáni s řediteli hvězdárny. V každém případě spolu velmi těsně spolupracovali. Je nesmírná škoda, že muzeum bylo během “osvícenství” roku 1785, čili za Josefa II., zrušeno. Dnes takový čin můžeme hodnotit jen jako barbarství neznalců.
Další odbočkou, která přímo nesouvisí s astronomií, je historie meteorologických pozorování. Ve  zdejších prostorách pokračují dodnes a vytvářejí tím jednu z nejdelších souvislých řad bez přerušení na světě. I když první meteorologická pozorování jsou velmi stará, můžeme říci, že s jejich kvalitnější formou začal Josef Stepling, od roku 1751 první ředitel hvězdárny.
Po zrušení jezuitského řádu 21. července 1773 přešla hvězdárna do majetku státu a astro-nomie zde pokračovala bez větších převratů dál. Je smutné, že právě v době národního obrození prožívala tato věda u nás svoje nejhlubší temno. Doba osvícenectví přinesla pro astronomii v Čechách nebývalý úpadek, i když jinde ve světě tomu tak nebylo. Na nut-né úrovni se udržela snad jen časová služba, které je věnována také jedna kapitolka. Z dalších činností pak na hvězdárnu přibyla

magnetická, přesněji řečeno geomagnetická, měření. Ta byla nejkvalitnější na území tehdej-šího Rakouska–Uherska a zdejší hvězdárna veškerá tato měření v rámci tehdejší monarchie koordinovala. Přesto se nemůže říci, že by tehdá astronomie kvetla.
Zlepšení nastalo až koncem 19. století. Bylo to v době, kdy byla Karlova universita – tehdy pod jménem Karlo Ferdinandova – už roz-dělena na českou a německou část. Zatímco česká astronomie startovala téměř z nuly, na německou část, která stále sídlila v bu-dovách Klementina, přišel člověk světového formátu, prof. Ladislav Weinek. Ten byl typickým občanem Rakousko-Uherska. Narodil se v Budapešti, studoval ve Vídni a v Jeně, pracoval v Lipsku a v Praze. Snad to byl původně Slovák Vaněk. Zdejší astronomii pozvedl skutečně mimořádně. Mezi jeho prvenství patří dnes již téměř zapomenutá první fotografie meteoru na světě. Podstatné je i to, že patřil mezi první, kdo soustavně pozoroval výšku pólu nad horizontem, čili tak zvané kolísání výšky pólu. Jde o pohyb zemských pólů vzhledem k Zemi. (Vzhledem k obloze jsou to dávno před tím známé pohyby jakými je precese a nutace.) Weinekovy zásluhy o tuto “královskou” vědu byly oceněny i čestným doktorátem university v Berkeley, USA. Zemřel v roce 1913, krátce před vypuknutím první světové války. S ním, a současně s Rakouskou monarchií, se uza-vřela jedna dlouhá kapitola vývoje astronomie u nás.
Po první světové válce se Státní hvězdárna stala majetkem Československého státu a po-češtila se. Přibyly k ní hvězdárny ve Staré Ďale na jižním Slovensku (dnes Hurbanovo) a v On-dřejově, asi 40 km jihovýchodně od Prahy. V budovách Klementina zůstala v podstatě jen časová služba, která byla za druhé světové války přestěhována v Praze na Vinohrady. A právě ústav na Vinohradech v Budečské ulici spolu s ondřejovskou hvězdárnou vytvo-řily Astronomický ústav v nově budované Československé akademii věd. Tento ústav pracuje dodnes, je začleněn do Akademie věd České republiky a má světové renomé.
Autor knížky Astronomie a Klementinum je právě z výše zmiňovaného ústavu. Kromě geodynamiky se zabývá i historií astronomie.
Poslední kapitolu tvoří popis budované expozice, která se návštěvníkům postupně zpřístupňuje.
Knížka je doplněna i několika zajímavými tabulkami, jakými je například soupis ředitelů Klementinské hvězdárny či medailonky ne běž-ně známých jezuitů.
Na knížce je patrné, že se nejedná o podrobnou studii. Není to ani možné, protože by musela pojednávat prakticky o celé historii naší astronomie. Podává stručný přehled, i když nejsou vynechány některé detaily, které byly pro další rozvoj této vědy podstatné. Doplněna je mnohými, i barevnými, obrázky, takže lze říci, že “oku celkem lahodí”. To, co je podstatné, je to, že vychází současně nejen česky, ale i anglicky, takže může být i za-jímavým suvenýrem pro mnohé návštěvníky Prahy. Navíc propaguje historii této vědy u nás a tedy i zdejší úroveň v dřívější době. Je tedy naším nejlepším vyslancem a může oslovit právě ty, kteří si nejsou jisti, jaký standard měly české země v historii.


JEDEN SVĚT

V rámci 4. ročníku mezinárodního festivalu dokumentárních filmů s tematikou lidských práv Jeden svět, pořádaného pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla a primátora hlavního města Prahy Jana Kasla, byla v Národní knihovně ČR zpřístupněna výstava fotografií Ivy Zímové Člověk v tísni – Afghánistán, Kosovo, Čečensko, Romové, kterou doplnila přehlídka výjimečných filmo-vých dokumentů ze života v “méně šťastných” částech světa.

Z vernisáže výstavy.


Předchozí stránka Obsah Další stránka